Koukalová otevřeně: Vrátit se nechci, je to traumatizující

Její knížka Jiná odpálila bombu. Doslova řečeno atomovku. V českém sportu se tak momentálně neřeší nic jiného než její anorexie, průšvihy z mládí nebo spory v navenek idylickém týmu. Na adresu Gabriely Koukalové se jako následek její otevřené zpovědi začaly trousit různé komentáře. Většinou negativní. Biatlonová královna si však stojí za vším, co napsala. I když přiznala, že to s ní nikdy neměli lehké ani ostatní. Zpětný pohled je pro ni však stále traumatizující.

Vždycky udělala rozruch všude, kam přišla. Ať už výkony v biatlonu nebo svými "úlety". V českých barvách ale vybojovala spoustu krásných výsledků a medailí a Češi ji milovali. Po problémech s lýtky a neúčasti na olympijských hrách se rozhodla, že vedle té letošní vynechá i příští sezonu. Co však vzápětí stihla, bylo vydání knihy, v níž upřímně a ze svého pohledu popsala dětství, biatlonovou kariéru i osobní život.

Rázem se v médiích strhla mela. Koukalová otevřeně přiznala problémy s bulimií i spory v týmu. Vzápětí se stala terčem negativních reakcí a mnohdy i posměchu. Královna byla ta tam. Některé věci se však olympijská medailistka i mistryně světa pokusila objasnit a vysvětlit znovu. Pro DVTV povyprávěla třeba o náladě v týmu, kam podle svých slov nikdy nezapadla. Právě proto, že vždycky byla tak trochu jiná než ostatní.

"Vztahy v týmu byly bezesporu komplikované. Roli určitě hrála i moje nemoc. Protože v momentě, kdy člověk nejí, je podrážděný a na spoustu věcí reaguje úplně jinak, než by reagoval za běžných okolností. Věřím ale, že to nebylo jednoduché ani pro ten tým. Nejsem osoba, se kterou by se dalo zacházet jednoduše. Pro lidi, kteří žijí v nějaké pospolitosti a jsou si hodně podobní, asi nebylo lehké mě přijmout," uvažovala Koukalová.

"Jako konkrétní příkladu mohu uvést třeba dění po tréninku. I po jeho skončení se trénink probíral. Já nejsem člověk, který chce být pořád hlavou v práci. Nechci řešit to, co bylo. Jsem ráda, že si odpočinu a soustředím se na úplně jiné věci. Bavit se neustále o sportovních tématech pro mě bylo problematické. Myslím, že ostatní to vycítili a v mnoha věcech jsme nebyli naladěni na stejnou notu. Nicméně tam byla i spousta lidí, kterých jsem si vážila," přiznala osmadvacetiletá sportovkyně.

S kým si rozhodně nepadla do oka, byla Veronika Vítková, s níž ve štafetě oslavila mnoho úspěchů. Poté, co její konkurentka získala medaili v Pchjongčchangu, se potkaly jednou. A bylo to dokonce po zveřejnění pasáží z knihy, která Vítkovou rozhodně nelíčí v dobrém světle. Své výroky o bývalé "parťačce" ale ani tentokrát Koukalová nezmírnila.

"Po vydání knihy jsme se potkali s Michalem Krčmářem a Veronikou Vítkovou, kterým jsem popřála k sezoně. Veronika Vítková je člověk, kterého jsem před lety zařadila na vedlejší kolej a řekla si, že si tím nenechám zkazit život. Když holky nebyly moc na mé straně a byly spíš proti mně, viděla jsem v tom hodně její faktor."

"V momentě, kdy s námi třeba nebyla na soustředění, byly vztahy najednou výrazně lepší. Najednou jsme se dokázaly líp bavit a všechno bylo příjemnější," řekla o napjatých vztazích. A zároveň dodala, že u mužské reprezentace to bylo zcela jiné. "V knize není zmínka o klučičím týmu, kam jsem přešla a kde jsem se cítila dobře. Vytvořili mi atmosféru a já měla pocit, že konečně někam patřím."

Jediné slovo ale může napáchat na ženské duši hrozné škody, myslí si Koukalová

Sama uznala i to, že velkou roli mohla v rámci vztahů zahrát i její nemoc, již dlouho tajila. "Popsat tyhle problémy pro mě bylo nejnáročnější z celé knihy. Když byly závody, bylo to v pořádku. Věděla jsem, že se musím najíst, abych zvládla ten nápor. V momentě, kdy bylo pár dní na cestování a přípravu na další závody, jsem žila s pocitem, že když nějaký den netrénuju, nemám žádný výdej. A tím pádem nemůžu nic jíst. Pak vznikaly ty problémy."

"Jedno jediné slovo může na ženské duši napáchat hrozné škody. Někdo je odolný a schopný si říct, že trenér nemá pravdu. Ale v očích dospívající sedmnáctileté dívky, která je neustále terčem narážek na svou figuru, to může být zásadní. Pak se snadno dojde do takových problémů, které se zvětšují a zvětšují. Jednoho dne to to tělo už nemusí vydržet," řekla o zdravotních potížích, které ji provázely už od juniorského věku.

"Ikskrát jsem se snažila z toho dostat. Ale bylo mi trapné o tom s někým mluvit. Cítila jsem, že je to potupné a nechávala si to pro sebe. Nevěděla jsem, na koho se obrátit. Je mi to líto. Kolikrát jsem začínala jíst správně, ale tělo mělo takový deficit, že se to pak ukládalo. Proto jsem byla neustále v kolotoči diet, pak snah o normální přísun potravy. Pak jsem zase věděla, že už mám moc a musím s tím něco dělat. Takhle se to točilo strašně dlouho dobu," vyprávěla upřímně.

Ačkoliv zažila s biatlonem spoustu špatných i dobrých věcí, vrátit se k němu zatím nechce. Zřejmě i kvůli prostředí, na které doteď nevzpomíná v dobrém. "K biatlonu se vrátit nechci, protože je to pro mě doteď traumatizující. Všechno, co se stalo, pro mě není lehké. A už vůbec není lehké o tom mluvit a zabíhat do detailů."

"Momentálně nevím, jestli jsem schopná se nějak restartovat a zregenerovat, abych si třeba za dva roky řekla, že to ještě zkusím. Opravdu nevím, jak to budu vnímat časem. Je spousta lidí, kteří z prostředí vrcholového sportu odešli a už se nechtěli vrátit, za dva roky byli zpátky. Já zatím nemám tu zkušenost, nebyla jsem nikdy v téhle situaci, abych měla jasno. Definitivní ne říct neumím," řekla o svých pocitech a prozatímním konci kariéry.

Na její knížku, kde veškeré své pocity popsala, se valí vlna kritiky, ona sama by v ní ale nic nezměnila. "Knížku bych napsala stejně. Jen jsem pořád doufala, že poslední kapitola o olympiádě bude vydařenější. To mi ale bohužel nebylo dáno, protože jsem na ni už neodjela. Nezměnila bych jinak nic, protože to je obraz toho, jak jsem všechno celou dobu vnímala," uzavřela.

Let's block ads! (Why?)