POHLED: Pozlátko jménem Tyson. Když nechce, neprodá ani milionový příběh

Cihlovou budovu v pražské tržnici ovíjejí zdánlivě nekonečné fronty nedočkavců. Někteří fanoušci už hodiny vyhlížejí Tysonův příjezd, další netrpělivě čekají na vpuštění do sálu.

Proč obětovali tisíce korun a přišli si populárního Američana poslechnout?

Hrdina, šampión, legenda, idol, démon, padají jednoslovné odpovědi, které mají vystihnout, proč je Tyson pro ně takovým magnetem.

Na levé tváři tetovaný muž se stále neobjevuje, dveře od známého klubu zůstávají zavřené. Jak si zkrátit dlouhou chvíli? Třeba selfiem s Jiřím Kajínkem. Recidivista je v kurzu, lidé se kolem něj shlukují jako včelí roj.

Kolem půl sedmé přijíždí z Argentinské ulice nablýskaná černá dodávka. Už je to tady. Tyson za trochu nesmělého skandování „Iron Mike“ vystupuje z luxusního auta, rozdá jeden, dva podpisy a mizí ve VIP vchodu.

Otevírají se i ostatní dveře a začíná se plnit sál. Dalších několik desítek minut trvá, než show s názvem Mike Tyson Tour 2018 začne.

Publikum se snaží rozehřát raper Rytmus, jeho vystoupení je ale mizerně nazvučené a tóny a slova se slévají v babylonskou změť. Moderátor Libor Bouček poté zpovídá Karlose „Terminátora“ Vémolu, ikonu české MMA.

Známý bojovník se snaží. Živě reaguje na Boučkovy dotazy, žádnou otázku neodbude, dělá pro reklamu svého sportu i sebe samého maximum.

Škoda, že o Tysonovi nelze říct to samé.

Tolik vyhlížený muž usedá do křesla a už na řeči těla je vidět, že ho pražský večer moc nebere. Postupně čelí sedmi kolům otázek. Řada Tysonových odpovědí překvapí. Strohostí, ostentativním nezájmem. „Nevím.“ „To mi řekněte vy.“ „Nic.“

Když už se rozpovídá, neřekne nic nového. Bouček situaci nepomáhá tím, že se vyhýbá mnohým zajímavým tématům a některé dotazy vyzní až hloupě (například: Jak chutnalo Holyfieldovo ucho?). Jednou, dvakrát si se slavným boxerem kvůli výslovnosti neporozumí.

Spádu akce ubližuje i to, že všechno, co Tyson říká, moderátor překládá do češtiny. Ztráta času, byť možná pochopitelná kvůli Tysonově mizerné artikulaci. Šlape si na jazyk, občas nějakou tu slabiku polkne.

Legendární boxer působí unaveně, jako by pro něj byla nelevná show spíše povinností. Vypráví neochotně. Chybí mu jiskra, drive, známý z dokumentů a dalších televizních pořadů.

Přitom prodat i tak vyvařený sáček čaje, jakým je jeho příběh, vyžaduje jen drobné úsilí. Natolik je strhující. Milionový. Jenže když někdejší světový šampion v těžké váze rezignuje i na vlastní charizma, je z toho divácké utrpení.

V sálu sice všichni špicují uši, bedlivě se snaží Tysonovi naslouchat, odměna ale nepřichází. Jen párkrát přijde aplaus.

Nudu rozbije alespoň na chvíli dražba podepsaných obrazů, rukavic, boxerek i kusu plachty z prohraného mače s Lewisem. Draží se také zelený mistrovský pás organizace WBC.

„70 tisíc je zde, dá někdo víc?“ energicky moderuje Bouček. Po dražbě vše sklouzne do starých kolejí. Snaživý, byť místy nepřesný zpovídající a nudný, znavený respondent.

Vše zakončuje další do sebe slitý song od Rytmuse. Dojem je rozpačitý. Lidé mezi zuby cedí věty jako: „Ty vole, vůbec mě to nebavilo.“ Divit se jim nelze. Za své peníze dostali místo opravdové zábavy jen pozlátko.

Let's block ads! (Why?)