Liga výjimečných. Movistar válí, López vede, ale Roglič drží skvělé karty - iDNES.cz

Alto Mas de la Costa a Vuelta v roce 2016.

Leopold König se drápe na vrchol stoupání, které nikdy předtím v itineráři nefigurovalo. Nad obcí Llucena, nazývanou Horskou perlou, vyjíždí po brutálních rampách a rozbité silnici, hnán tisíci fanoušků.

Už setřásl Itala Daria Catalda z Astany. Už se dokázal zbavit i Nizozemce Roberto Gesinka, vítěze královské etapy na Aubisque, kterého se obával.

Jenže... z někdejších souputníků v úniku dne před ním stále zbývá jeden muž.

Matthias Frank. Švýcarský cyklista týmu IAM.

Pouhých deset metrů je dělí. König má dostatek sil. Kdyby se cíl nacházel jen o kousek výš, než kde skutečně je, zvládl by to a lapil by Švýcara.

Cíl je však už tady a teď.

Frank protíná pásku a jásá. V Königově tváři se naopak zrcadlí nekonečné moře zklamání. „Já to tak prokalkuloval,“ vyčiní si. „Pořád jsem si hlídal jen Gesinka. Myslel jsem, že Frank to své tempo nevydrží. A on to vydržel. Chyba. Velká chyba. Moje chyba. Selhal jsem.“

Nemá v tu chvíli smysl připomínat mu, že právě skončil druhý v etapě na závodě Grand Tour, že jen jednou v životě byl na třítýdenním podniku v etapě výš, že opět prokázal, jakou formu si do Španělska přivezl.

„Možná jsem na sebe přísný, ale dneska jsem měl vyhrát,“ poví König, přestože i týmový kolega Chris Froome jej chválí, jak dobře zajel. Jenže český cyklista trvá na svém. „Měl jsem zaútočit 500 metrů před cílem, ne až 300. Proč jen jsem to neudělal. Nedal jsem do toho tu divočinu, ten poslední instinkt.“

Jen tři roky uběhly od těchto události, a přesto... Jak dávno se to zdá. Leopold König je celé ty tři roky v podstatě mimo hru, s poněkud záhadným onemocněním. A Matthias Frank závodí v barvách týmu AG2R v jehož dresu prožil letos nepříliš výraznou Tour. Od onoho triumfu v 17. etapě Vuelty 2016 na žádné další vítězství nedosáhl.

Tak tedy změna scény. Vuelta v roce 2019. Llucena i Alto Mas de la Costa se vracejí do itineráře Vuelty.

Čtyřkilometrový výšlap až na vrchol stoupání, je všechno možné, jen ne krásný. Stačí si přečíst nápis, který kdosi nastříkal na silnici: „Aquí empieza el infierno.“

„Tady začíná peklo.“

Jde o typický vueltovský kopec, tudíž extrémně strmý, s úzkou silnicí pochybné kvality, kde je asfalt místy nahrazen jen betonem. Průměrný sklon stoupání činí 12,5 procenta, ale rampy tu mají i 22 a 25 procent.

Tentokrát tu nepůjde o souboj jezdců z úniku. Movistar nastolil předtím takové tempo, aby únik neměl šanci. Na úpatí stoupání jsou nekompromisně pohlceni poslední dva z uprchlíků, Philippe Gilbert a Sergio Henao.

Na první prudké rampě chvíli diktuje tempo Jumbo v čele se Seppem Kussem, stačí pár desítek metrů a pole jezdců pro celkovou klasifikaci se zásadně mění, drolí, natahuje, už i Fabio Aru ztrácí.

A pak to přijde: velká show největších favoritů této Vuelty.

Tři kilometry před cílem útočí a akceleruje Nairo Quintana. Záhy zůstanou vepředu jen čtyři. Liga výjimečných.

Nairo Quintana a Alejandro Valverde z Movistaru, Primož Roglič z Jumba-Visma, Miguel Ángel López z Astany.

Před startem etapy Quintana říkal: „Začínám si připadat unavený. Tvrdá příprava na Tour i samotná Tour se na mě podepsaly.“ Jenže teď to není ani trochu poznat. Tvrdě pracuje na čele skupiny, zatímco za ní narůstá ztráta Majky, Chavese, Pogačara a dalších.

Zdá se, že není pochyb, kteří muži budou největšími kandidáty na titul z této Vuelty. Ano, tito čtyři. Na Alto Mas de la Costa jsou jednoznačně lepší než zbytek už tak pády zdecimované sestavy jezdců pro celkovou klasifikaci.

Juanma Garate, sportovní ředitel týmu Education First, už absolvoval více než 30 závodů Grand Tour, ale nyní říká: „Ještě nikdy jsem nezažil Grand Tour, kde by došlo k tak jasné selekci favoritů tak brzy během závodu. Tohle je jeden z nejtvrdších prvních týdnů, co kdy byly.“

Ještě 2 200 metrů do cíle. Quintana opět zrychluje. Zdá se, že Valverde má na konci skupinky problémy a mírně ztrácí. Valverde to později odmítne: „Jen jsem si jel své tempo.“

Každopádně Quintana v tuto chvíle na chvíli ubere na tempu. Zase je kvarteto pohromadě. Jestliže jsme mnohokrát v minulosti poněkud udiveně kroutili hlavou nad taktikou Movistaru a jeho mnoha lídrů, toto není takový den.

Valverde po etapě vysvětlí, jakou strategii si nachystali. Quintana se měl zkraje stoupání pokusit očesat zbytek pole, zatímco on sám bude v pozadí vyčkávat na finiš - a pokud se Kolumbijci nepodaří osamoceně ujet ostatním, bude se Valverde snažit vyhrát mocným závěrečným nástupem.

Už se k němu schyluje. Chvíli se taktizuje, vyčkává. Kdo to zkusí? Roglič? Ještě jednou potáhne v prudké pasáži špici Quintana. Mezi skalami a strží se blíží k cíli. A 600 metrů před cílem se Valverde vysouvá ze čtvrté pozice ve skupině na vedoucí.

Muž v dresu mistra světa nastupuje, Roglič ho na 17procentní pasáži stíhá. Naopak López a Quintana zaostávají.

„Nebylo to pro mě ideální stoupání,“ řekne López. „Tak jsem se jen snažil zůstat s největšími favority. Andorra mi bude v neděli sedět víc.“

Marné je závěrečné Rogličovo vzepětí. Valverde slaví 128. profesionální vítězství kariéry, páté v sezoně 2019, dvanácté v kariéře na Vueltě.

Roglič je druhý, o šest sekund později López a Quintana, pak dlouho nic, až se 42sekundovou ztrátou Rafal Majka.

Kolumbijský cyklista Miguel Ángel Lopéz během 7. etapy Vuelty.

TŘETÁ A ČTVRTÝ MUŽ ETAPY. Miguel Ángel Lopéz a Nairo Quintana.

Valverde jde za Quintanou, osobně mu chce poděkovat za odvedenou práci. „Eres Grande!“ říká Kolumbijci. Udělal jsi to skvěle.

A on také.

„Jak je možné, že pořád vyhrávám, když je mi skoro čtyřicet? Překvapuji sám sebe,“ tvrdí Valverde reportérům. „A viděli jste dnes Naira? Byl fantastický! Stále máme pro celkovou klasifikaci dvě karty.“

Roglič je pravím opakem euforického Valverdeho a jako obvykle má i po etapě nepříliš čitelný výraz hráče pokeru, když vykládá: „Byla to tvrdá etapa, s opravdu velmi tvrdým stoupáním na konci. Valverdeho výkon byl úžasný, ale náš tým taky odvedl perfektní práci. Můžeme být šťastni.“

Též pohled do celkové klasifikace po 7. etapě naznačuje, že z Vuelty se stává závod čtyř silných mužů. López je zpět v červeném trikotu, vedoucí kvarteto dělí pouze 28 sekund, zato za nimi je před pátým Majkou mezera zvící 1:31 minuty a šestý Tadej Pogačar ztrácí ještě o půl minuty víc.

„Roglič je teď ze všech nejnebezpečnější,“ říká Valverde. „Jezdí do kopců velmi dobře a v časovce je nejlepší. Vyhrát bude pro nás komplikované.“

Poté, co Jumbo přišlo o Stevena Kruijswijka, mají Movistar a Astana papírově silnější týmy, ovšem moc dobře si uvědomují, že i tak vede cesta k triumfu na Vueltě přes Rogliče.

„V Pau si může Roglič v úterní časovce najet pořádný náskok,“ říká Eusebio Unzue, šéf Movistaru. „Musíme si počkat, co v pondělí předvede. Může v ní získat i minutu a půl. Radši bychom, aby to bylo míň.“

Šestatřicet kilometrů na technické trati kolem Pau má Slovinci mimořádně svědčit. Potřebují na něj čas najíždět jinde. Jen kdyby to šlo...

V horách bude mít Roglič k ruce Kusse, který se zatím jevil velmi dobře. Díky němu by se měl dočkat týmové podpory, jaké se na Giru v tehdy rozloženém Jumbu nedočkal.

„Primož je tu, aby vyhrál,“ říká Addy Engels, sportovní ředitel Jumba. „Časovka bude jeho výhoda. A ta spousta hor na Vueltě? My ji nevidíme jako problém.“

López se do nich vyloženě těší. „Nebojím se Rogliče, ani nikoho jiného. Mám skvělý tým a jsem ve výborné formě,“ říká lídr Astany. „Přijde ještě dost horských etap, ve kterých budou velké rozdíly.

Ještě dřív, než dojde na časovku, je v neděli čeká 94kilometrová pyrenejská etapa s pěti andorrskými vrcholy a čtvrtým horským dojezdem.

„Dnešní etapa byla víc valverdovská, víc explozivní,“ poukazuje v pátečním večeru López. „Až Andorra budou opravdové hory, pro jezdce s velkou vytrvalostí, s dlouhými, tvrdými stoupáními a žádným časem na oddych mezi nimi. Andorra ke mně byla v minulosti vždy milá. Doufám, že to tak zůstane.“

Když se naopak Roglič i v Andoře s nejlepšími udrží, bude mít slovinský muž s pokerovou tváří skvělé karty do partie ve zbytku závodu.

Let's block ads! (Why?)