Chrisi, jsi tam? Aha, už ne. Jak Froome Thomasovi vzkázal: Nehleď na mě

Sedmi titulů zbavený Lance Armstrong před středeční, sedmnáctým dějstvím závodu na Twitter píše: „Pokud Thomas přežije bez větší ztráty tento den, uvidí už v dáli Paříž a vítězství na Tour.“

„Souhlasím,“ odpovídá mu George Hincapie, někdejší parťák z US Postal. „Ale i Froome chce vyhrát, i Dumoulin chce vyhrát. Uvidíme dnes spoustu akce na posledním kopci.“

Je před námi naprosto nevypočitatelná etapa, diskutovaná více než jakákoliv jiná v letošním ročníku. Tři vrcholy napěchované jako loď v láhvi na pouhých 65 pyrenejských kilometrech. Horský supersprint.

Na jezdce čeká 3126 výškových metrů. Průsmyky Peyresoude a Val Louron-Azet a na samém konci ta nejtěžší porce stoupání, Col du Portet, nóvum v itineráři Tour.

Tour de France 2018

Přehled etap

Až letos k jeho vrcholu doasfaltovali úzkou silničku, a tak prodloužili původní stoupání na Pla d’Adet. Sklonem 8,7 procenta je Portet těžší než Tourmalet a se svými 16 kilometry delší než Mont Ventoux. Opravdový kolos, hodný takového mimořádného dne.

„Jeden z nejbrutálnějších kopců, co jsem kdy jel,“ řekne o něm po etapě Ir Daniel Martin.

Od úterního rána obsypávaly Portet obytné vozy fanoušků, od středečního dopoledne tady desetitisíce lidí trpělivě sedí na silnici, slunečníky a deštníky se chrání před spalujícím žárem a vyhlížejí velkou show.

Ta na startu etapy v lázních Luchon, s roštem ve stylu formule 1, je pouze chvilkovým rozptýlením, v předchozích dnech přehnaně medializovaným.

V bílých stanech u startu je zřízen paddock, kde se jezdci rozehřívají na trenažerech, případně se rozjíždějí na kilometrovém úseku silnice, jenž byl pro tento účel vyhrazen.

Nervozita? Kdeže, spíš se zdá, že se tímto zpestřením dobře baví. Luke Rowe, rovinář Sky, na Twitteru vtipkuje: „Nějaké rady pro start z roštu po špatné kvalifikaci?“

Julian Alaphilippe je v puntíkatém dresu celý rozesmátý, stejně tak Mikel Landa. Tom Dumoulin přijíždí na svoji pozici ve druhé řadě jako poslední z favoritů, prohodí pár slov s Chrisem Froomem a Geraintem Thomasem.

Tři červená světla na velké videostěně se promění ve tři zelená.

A jedeme.

Pravda, start z roštu má Thomas natolik mizerný, že by se za něj každý pilot formule 1 propadl hanbou. Když se rozzáří zelená světla, ještě si zacvakává tretru.

Ale jde o cíl, ne o start.

Domluvili jsme se s Chrisem, že něco zkusí

První obrázky jsou tradiční a očekávané, do popředí a hned i do úniku se cpou vrchaři, kteří už nemají šanci na popředí celkové klasifikace. Za nimi pět pomocníků týmu Sky už po 500 metrech obklopí své lídry, zatímco vzadu hned odpadá Araud Démare a po chvíli i Lawson Craddock.

Na úvodních dvou stoupáních se pasují do hlavních rolí Tanel Kangert, Julian Alaphilippe a Rafal Majka.

Ale až na svazích Portetu se rozpoutá tuhá bitva. Uniká Dan Martin, s ním i Nairo Quintana, který se záhy Ira zbaví a vydává se vpřed, mezi rozvášněným davem, aby „spolykal“ poslední zbylé uprchlíky.

Z Velké trojky atakuje nejdříve Froome, už 14 kilometrů před cílem odjíždí s Primožem Rogličem. „Domluvili jsme se s Chrisem, že něco zkusí,“ prozradí Thomas.

Po kilometru je skupina největších favoritů opět u něj.

Dumoulin vzápětí vyndá z dresu tyčinku a nají se. Bude to ještě dlouhý kopec. Thomas i Froome udělají totéž. Tahle mezihra skončila, pánové.

Devět mužů šlape pohormadě, z toho čtyři ze Sky! Kde se jen berou ty síly v jejich mladíkovi Eganu Bernalovi, opět jednou usilovně tahajícímu špici?

Zato Froome se šest kilometrů před cílem propadá na konec skupinky a jak je jeho dobrým zvykem, hlavu tu neustále sklání k wattmetru. Kontakt ztrácí Romain Bardet, ale čtyřnásobný šampion Tour se drží na gumě.

„Viděl jsem, že Froome má potíže, jen jsem si nebyl jistý, jestli to není bluf,“ poví Dumoulin.

Pět kilometrů před metou oznamuje Froome svému týmu do vysílačky: „Necítím se nejlíp.“ Což je signál i pro Thomase. V pozadí těchto slov je totiž skryt vzkaz: Neber na mě ohledy.

„Ta slova mi dodala sebedůvěry,“ řekne po etapě muž ve žlutém. „Pomyslel jsem si: Pokud už i Froomie trpí, tak musí trpět úplně každý. A já se cítil dobře.“

Quintanův lék na depresi

Probíjejí se houstnoucím davem diváků, mezi vlajkami, které byste tu nečekali. Maroko? Jordánsko? Vlastně proč ne. Tour je celosvětová zábava.

Zbývá 2600 metrů, zase atakuje Roglič, zase je umravněn. Froome na chvíli ztrácí, ale opravdu jen na chvíli.

Dumoulin se po něm ohlíží: Kde jsi, Chrisi? Aha, pořád tady.

Načež lídr Sunwebu 1800 metrů před metou zaútočí sám, opět se ohlédne – a vida, Froome už s nimi není. Ztrácí metr za metrem, zůstává v péči Bernala, kamera zachycuje, jak vyčerpaně vyplazuje jazyk.

Thomas se nikam neohlíží, je neochvějnou skálou i lepidlem u Dumoulina. Je to na mně, jen na mně, jasně si uvědomuje Velšan.

Před nimi si osamocený Nairo Quintana jede pro etapové prvenství, ve tváři stále stejný, netečný výraz. Jak že to vždy říká? „Trpím vždy uvnitř, navenek to není vidět.“

Chtěl se rvát ve Francii o titul, ale Tour mu letos zatím víc brala, než dávala. Ani strategie tří lídrů Movistaru nefungovala.

„Byli jsme v poslední dnech jako tým trochu v depresi,“ přizná Kolumbijec. „Mé tělo se necítilo dobře, ztrácel jsem spoustu času. Ale dnešek byl pro ryzí vrchaře. Potřebovali jsme tohle vítězství. A teď ho mám.“

Dva vztyčené prsty namíří k obloze. Je to jeho.

Za ním přijíždí nezničitelný bojovník Dan Martin.

A potom... Do třetice atakuje Roglič, Thomas se k němu dotáhne, Dumoulin mírně ztrácí, ale přitáhne se.

Až pak přichází Thomasův úder. Ve žlutém dresu uhání do cíle pro bonifikaci za třetí místo.

Z mlhy, převalující se mezi horskými pastvinami, kde jsou po většinu roku doma jen krávy, se na 2 215 metrů vysoké střeše této Tour vynoří z kandidátů titulu nejdříve. O pět sekund před Dumoulinem a Rogličem, o předlouhých 48 sekund před Froomem.

Že se vítězem dne stal náhle obživlý Quintana před Martinem? Ti už ztrácí příliš mnoho času.

„Já si hlídal Dumoulina a Rogliče. Cítil jsem se výborně, tak jsem ke konci vystartoval i pro nějaké sekundy navrch,“ pronese Thomas, když se za cílem svalí na karimatku, položenou na asfaltu.

Celkově už má časový polštář 1:59 minuty na Dumoulina, 2:31 na Frooma.

A 518 kilometrů do Paříže zbývá.

Chris Froome dojíždí do cíle 17. etapy se ztrátou více než minuty na vítěze.

Froome četníkem sražený

Autobus Sky, jenž se cestou k cíli podobně jako Froome kdesi pozapomněl, se složitě probíjí mezi diváky na parkoviště. Zastaví na posledním volném místě, hned vedle pojízdné prodejny suvenýrů Tour. Prodavač tady do mikrofonu a amplionu vykřikuje: „Repliky žlutých dresů u nás.“

Pokud by si Chris Froome chtěl tento trikot přivézt také z letošní Tour, nejspíš by si tu měl jeden koupit.

Naopak Geraint Thomas může za tři dny obléci ten nejvíce ceněný, z pódia na Champs-Elysées.

Otevírají se dveře autobusu, vychází manažer týmu Dave Brailsford, okamžitě je obklopen reportéry.

„Teď už máte jasno, kdo je jediným lídrem týmu Sky, pane Brailsforde, že?“

Má jasno, ale neodpoví „Ano“. Řekne to diplomatičtěji: „Pokud G (Thomas) vyhraje tento závod, stane se legendou. Ale pokud Froomiemu pomůže a obětuje se pro něj, bude titánem. Bude jedním z největších cyklistů historie i bez toho, že by vyhrál letošní Tour. Neumíte si představit, co vše musel obětovat, aby se stal takovým opravdovým šampionem.“

Znovu se rozhovoří o tom, jak skvěle funguje vztah mezi Thiomasem a Froomem. „Rozhodně z toho nemám bolení hlavy,“ říká Brailsford. „Oba jsou zralí muži, rozumí závodu, respektují jeden druhého, důvěřují si a dělají společná rozhodnutí. Jejich otevřená komunikace je klíčem k našemu úspěchu.“

Ne, ještě není definitivně rozhodnuto.

Po čtvrteční rovinaté vložce čekají v pátek královská pyrenejská etapa se třemi vrcholy z proslulého Okruhu smrti Aspinem, Tourmaletem a Abisquem a v sobotu 31kilometrová kopcovitá časovka.

Dumoulin je mistrem světa v této disciplíně, ale aby v ní najel dvě minuty na též špičkového časovkáře Thomase, se zdá být sisyfovským úkolem. Musí tudíž hrát vabank a snažit se snížit ztrátu v pátek.

Stejně tak se stále může Froome pokusit o podobně zázračný kousek, jaký předvedl na Giru v etapě do Bardonecchie. Tehdy však žádného týmového konkurenta neměl. Zdá se nepravděpodobné, že by se takto pokusil vysvléci Thomase, i kdyby na to fyzicky měl.

„Chris dnes absolutně vyprázdnil vše, co měl v nádrži,“ povídá Brailsford. „Ale není odrovnaný. Pokud se někdo dokáže po špatném dni vrátit ve velkém stylu, je to Chris. Ještě bych ho neodepisoval.“

Froome sjíždí od cíle, přes dres má šedivou bundu. Snaživý francouzský četník, vartující na odbočce na týmové parkoviště, jej omylem považuje za jednoho z fanoušků a chce ho zastavit, což učiní natolik rázně, že Froome při tom padá z kola.

Den blbec?

Jakoby jej ani tato událost nedokázala rozhodit, posadí se na trenažer, vyjíždí se, nasadí svůj typický úsměv a ujistí: „Mám k němu důvod, G (Thomas) je ve vynikající pozici. Žlutý dres si plně zaslouží. Důležité je, abychom zvítězili jako tým.“

Zcela odhodil vlastní ambice?

„Byl to intenzivní den. Prostě jsem ve finále neměl nohy. Ničeho nelituji,“ odpoví Froome. „G vypadá opravdu silně. Dokáži si představit, že se mu to povede. Jen na něj musíme dávat pozor. Pokusím se bojovat o stupně vítězů a zároveň pomůžu G.“

Dumoulin: Kde mám na něj najet ten čas?

Thomas si ještě dlouho odpracovává své kolečko rozhovorů. „Teď už asi bude stát celý tým za mnou. Jsem v docela dobré pozici, ne?“ připustí na tiskové konferenci.

Přesto nadále odmítá hovořit o titulu.

„Stále to beru den po dni. Skládám malé kousky mozaiky. Nesmím udělat chybu. Musím správně jíst a pít, nic nepodcenit. Být otevřený při komunikaci s Chrisem i celým týmem. Jakmile bych tohle mé dosavadní nastavení odhodil, šlo by to se mnou z kopce.“

O kus dál u autobusu Sunwebu druhý muž pořadí Tom Dumoulin doznává: „Nikdy neztrácím naději, jenže právě teď vypadá Thomas nejsilněji. Neumím si představit, jak na něj mám ten čas najet. Vymačkal jsem ze sebe dnes naprosto vše, co jsem v sobě měl. Doufal jsem, že Thomas někde ke konci rupne, ale on ne. Tak musím mít aspoň radost z toho, že Froome se zlomil.“

Potom si vzpomene na Froomův útok v Bardonecchii a snaží se z něj načerpat psychickou sílu i pro sebe.

"Viděli jste na Giru, že v posledních dnech je všechno možné.“

Let's block ads! (Why?)