Vítková po sprintu: Zase jsem byla i schopná s někým na trati závodit - iDNES.cz

Ve Světovém poháru bodovala Vítková, loni osmá žena celkové klasifikace, poprvé od 21. prosince, kdy dojela rovněž devatenáctá ve sprintu v Novém Městě na Moravě. Následnou stíhačku musela na Vysočině kvůli onemocnění vzdát a po Novém roce obsadila v individuálních pohárových kláních 63., 51., 42., 41. a 72. místo.

Jak se vám tentokrát v Soldier Hollow závodilo?
Není to pořád žádná sláva, ale určitě to bylo lepší než závody předtím. Třiatřicátý běžecký čas je lepší než devadesátý.

Předchozí čtvrtek v Canmore to byl naopak váš nejutrápenější závod v životě?
Tam to bylo přímo strašné, vytrápila jsem se úplně neskutečně. Dnes to bylo naštěstí jiné.

TRÁPENÍ. Veronika Vítková na trati vytrvalostního závodu v kanadském Canmore.

Změnila jste něco od té doby? Nebo jste si jen řekli: Třeba čas pomůže a bude to zase dobré?
To si říkám už od začátku sezony a občas se tam nějaký pozitivní náznak objeví, i když teď už dlouhou dobu žádný nebyl. Ale pořád neztrácím naději, že to může být lepší.

Tentokrát se při koncovce sprintu zdálo, že máte i energii do posledních stovek metrů. Dvě závodnice jste v závěrečné pasáži závodu předstihla.
Jo, dnes mi připadalo, že jsem i schopná s někým na trati závodit, což se mi poslední dobou moc nestávalo, to většinou jakmile mě někdo předjel, hned mi rychle ujel.

Chodíte tedy nyní do závodů s tím, že vůbec netušíte, co v něm vaše tělo udělá? Jestli bude právě naladěné závodit, nebo ne?
Přesně tak. Když jsem se tady před sprintem rozjížděla, nepřišlo mi, že by to v závodě mělo být lepší. Ale ono to lepší bylo.

S každým dalším kolem jste zrychlovala. Rozjela jste se opatrně i proto, že jste se obávala, co by s vámi rychlejší úvodní kolo provedlo?
Tak jsme se i dohodli, že to zkusím nejdříve pomaleji a pošetřím ze začátku síly. Ovšem totéž jsem si říkala i v Canmore, tam jsem pomaleji začala - a ještě pomaleji skončila.

Soldier Hollow je s takřka 1800 metry nadmořské výšky nejvýše položeným střediskem Světového poháru. Pomohlo vám, že se už v těchto výškách nad 1400 metrů pohybujete dva týdny?
Možná. A z pohledu mistrovství světa by potom třeba mohlo pomoci, že teď pobýváme tak dlouho ve výškách a pak sjedeme dolů. Kvůli tomu jsem tady i zůstala.

Vy jste zvažovali, že byste se po Canmore radši vrátila domů?
Tak nějak jsem se na to ptala, ale zamítli jsme to. I proto, abychom tu zbyly aspoň tři ženy, když Lucka Charvátová odletěla na Evropu, a mohly jsme tu jako tým všechno objet (v neděli se jedou v jeden den jak závod dvojic, tak smíšené štafety).

Jak na vás předtím působily tuhé mrazy v Canmore?
Ty se mi tedy nezamlouvaly ani trochu, to se člověku ani nechce vylézt ven.

V Soldier Hollow najednou bylo na teploměru místo minus třiceti plus šest. Ten rozdíl 36 stupňů musel být také pro organismus rána.
To tedy byl, je to brutální rozdíl. V Canmore jsme jezdili navrstvení, abychom na trati nezmrzli, a tady je to najednou úplně jiné. A na mistrovství světa ve Švédsku zase může klidně mrznout. Ale naštěstí jsme zatím všichni zdraví. Doufám, že to tak vydrží.

Jak se nyní po sprintu těšíte na sobotní stíhačku? Kontaktní závody jste měla vždy ráda.
Jo, doufám, že když jsem teď po dlouhé době zajela solidní běh, střelecká jistota by mě tam mohla podržet. Ve sprintu jsem si řekla, že to zkusím na střelnici buď, anebo. Trošku jsem to napálila a ony ty terče popadaly. Jen škoda té jedné rány mimo při ležce.

Už v Canmore jste měla na vašem úseku štafety nejrychlejší položky ze všech. Evidentně vám rychlejší střelba jde.
Jo, jsem zvyklá takhle střílet v tréninku, jen v závodě jsem se zatím trochu bála. Ale když dokážu dávat ty rychlé nuly na tréninku, proč by mi to nemělo jít i v závodě.

Let's block ads! (Why?)