Nemá si cenu něco nalhávat, přijatelnější soupeř pro čtvrtfinále než Německo nebyl k mání. Ale mohlo by se krutě vymstít jen v náznacích podcenit mužstvo, které se loučilo s Košicemi překvapivou výhrou nad Finy.
Na olympiádě v Pchjongčchangu si taky Švédové mysleli, jak budou mít přes německý výběr našlápnuto k cenným kovům a splakali nad výdělkem. Podobně doplatila na lehkovážnost Kanada v semifinále. Historické stříbro brali jejich přemožitelé a nezapomínejme, že letos na Slovensko dorazilo deset hráčů z tehdejšího výběru.
Tým ukázal krásné akce, bojovnost, charakter, srdíčko, chválí po základní skupině trenér Miloš Říha
Národní tým na Německo ve čtvrtfinále nenarazil už 23 let a ať si to čeští hráči chtějí nebo nechtějí připustit, v očích široké hokejové veřejnosti půjdou ve čtvrtek večer na led jako favorité.
Role favoritů Čechům nesvědčí
S touto ožehavou pozicí, která naší mentalitě úplně nesvědčí, musí naložit tak, že absolutně nic nepodcení a předvedou to nejlepší, čeho je aktuálně reprezentace s třinácti hráči ze zámoří v sestavě schopná. Češi zatím v Bratislavě působí jako hladoví psi, kteří teď drží kostičku, a byl by vážně hřích ji pustit. Ale jak říkám pozor, Němci také umí rafnout.
Přesto všichni v Bratislavě vnímáme, že přichází možná jedinečná příležitost ukončit sedm let trvající medailový půst Česka. I na třech předchozích MS se před čtvrtfinálovým duelem národní mužstvo nahecovalo a věřilo, že teď už postup mezi elitní čtyřku skutečně musí přijít. Nevyšlo to ani jednou.
Pro mě těžký zápas, měli strašně moc střel, hodně gólovek, hodnotí duel se Švýcary Patrik Bartošák
Letos je však cítit jedná velká změna oproti minulosti. Český tým působí až neuvěřitelně kompaktně a opakovaně předvádí, jak nabité má ofenzivní zbraně. Navíc hraje obětavě, opravdu ve stylu kolektivní výpomoci jeden za druhého. Stačí se jen podívat, jak žije střídačka a jak jsou hráči schopní se vyždímat před skvělými fanoušky.
Voráček je skutečným lídrem
Ono to zní jako fráze, ale parta dokáže divy. Zvlášť když má neumdlévající lídry v čele s Jakubem Voráčkem, který jako kapitán svou roli zvládá na podtrženou jedničku. Zdá se, že po zkušenostech s céčkem na dresu při MS 2015 a 2017 až letos v Bratislavě skutečně hokejově i lidsky dozrál. Odvádí svůj nejlepší výkon v reprezentaci, a to nejen na ledě.
Přitom Voráček neztrácí pokoru a sám říká, že se o tom, jaký byl lídr, rozhodne až po turnaji. Možná není náhoda, že s podobným přístupem ke kapitánství vždycky uspěl Robert Reichel, současný asistent kouče. Vedle přirozeného šéfa týmu pak i takový poctivý dříč jako Michael Frolík naplno rozbalí své hokejové dovednosti a Dominik Simon ukazuje, jakým byl poctivým žákem v Pittsburghu při skládání hokejové maturity po boku hvězdného Crosbyho.
Ještě, že hraje za náš tým, chválí spoluhráči formu Jakuba Voráčka. První lajna šlape, těší i trenéra
Navíc všechno nestojí a nepadá s elitním útokem, prosazují se i další rození střelci Jakub Vrána či Dominik Kubalík, nesmírně platnými hráči pro mužstvo jsou Jan Kovář či Michal Řepík. V obraně už není jediným pilířem Radko Gudas, ale oproti loňskému šampionátu ohromně vyrostl i mladík Filip Hronek, je až s údivem, co si dovolí s pukem, s jakým hraje přehledem a jakou ránu je schopen vypálit.
Navíc tu nemusí být ani složité dilema kolem brankářů. Patrik Bartošák pod dojmem odchytaných zápasů zvládá premiérový šampionát s klidem a rozvahou a kdyby bylo potřeba záda mu kryje Pavel Francouz. Tady by se Miloš Říha neměl splést, ať ukáže na kohokoli z nich, přičemž různé indicie směřují k Bartošákovi.
Motivátor Říha
Navíc Říha je typem trenéra, který umí hráče nabudit. Přitom namotivovat hokejisty pro vrcholný výkon v reprezentačním dresu je v dnešní době pro každého kouče možná nejtěžší disciplínou. Říha se snaží tvrdou prací v hráčích probudit české srdce, i když je to někdy bolí. Dobří ví, že jim v přípravě zrovna nevoněla bruslařská dřina a vedla se o tom v kabině i vášnivá interní debata. Z pohledu účinkování ve skupině se ten dril kouče vyplatil, protože reprezentanti byli plní energie a těžili z výborného pohybu.
Bylo to vyšpičkovaný, ale my si nic nenecháme líbit. I v tom je naše síla, těší Radko Gudase
Realizační tým opakovaně v Bratislavě mluví o tom, že mužstvo je zdravé a vnitřně silné. Tak snad Říha zvládne i to jemné předivo psychického vyladění, aby mu neznervóznělo právě teď, když přichází důležitý zápas.
Určitě je dobře, že při posledním vystoupení se Švýcary kouč i hráči zjistili, jakou neplechu může způsobit pocit, že už utkání nemůže špatně dopadnout. Podobnou nesoustředěnost projevili na úvod s Lotyši a v obou případech je to stálo dva góly ve vlastní síti během jediné třetiny.
Přesně tohle musí být varování pro čtvrtfinále, kde totiž stačí jedno, dvě zaváhání a všechno, čím tu čeští hokejisté zaujali, se může sesypat jako domeček z karet. Pokud ale svůj osmý zápas Češi dokáží poctivě odjezdit a odmakat celých 60 minut, měla by se před nimi otevřít cesta k parádní víkendové jízdě.
| Absolvent právnické fakulty Univerzity Karlovy, jehož osudem se stala sportovní žurnalistika. V redakci Práva působí Martin Kézr od roku 1990 a své zkušenosti předává rovněž posluchačům Vyšší odborné školy publicistiky v Praze. Je vedoucím hokejové sekce Klubu sportovních novinářů. |
Bagikan Berita Ini
0 Response to "BRATISLAVSKÝ GLOSÁŘ: Byl by hřích pustit kostičku. Němci ale také umí rafnout - Sport.cz"
Post a Comment