O Adamu Václavíkovi šéf svazu Jiří Hamza už tři roky říká, že bude velkým závodníkem, až své schopnosti „prošťouchne“ jedním či dvěma povedenými závody. Páteční sprint, v němž dojel s pěti trestnými koly čtyřiadevadesátý, ovšem takovým závodem rozhodně nebyl.
Že by se jej mohla týkat nedělní štafeta, Václavík ani nepočítal, i když mu trenéři říkali: „Buď připravený, stát se může všechno. Uvidíme po stíhačce, jak na tom starší kluci budou se silami.“
Potom trenéři dospěli k závěru, že Ondřeji Moravcovi přijde k duhu den volna, nahlásili sestavu i s Václavíkem, a ta se dostala na internet dříve, než mu to stihli sdělit.
A tak se před ním najednou zjevila sestra, která přicestovala do Hochfilzenu fandit (a je zároveň i manželkou kouče Zdeňka Vítka), a zvěstovala mu: „Jedeš štafetu, už je to na internetu.“
Chvíli na ni koukal, jestli si nedělá srandu. Připadal se zaskočený a ano, trochu se té štafety i bál. No nevím, jestli by neměl jet radši Ondra, přemítal, ale nakonec byl rád, že dostane šanci.
„Jinak bych jel v Hochfilzenu jen jeden závod. Netrénuju celý rok na to, abych během týdne jel jen jeden závod. Každý start je dobrý.“
V nedělním odpoledni se chystal na startu, po očku sledoval závod a říkal si: Zatím je to dost dobrý.
TEN NEJSTARŠÍ. Michal Šlesingr
Michal Šlesingr ve svém posledním životním startu v hochfilzenském areálu přivezl Čechy na 8. místě a vyslal na trať Michala Krčmáře, který se před týdnem při östersundské štafetě nedobrovolně odebral na trestné kolo a svým spolubojovníkům se pak omlouval.
„Stejně jsme nejeli o dobré umístění, tak je lepší, když sis to kolo vybral teď, než kdybychom jeli o třetí místo,“ uklidňovali ho ve Švédsku. Češi tam skončili až třináctí, což byl pro ně výsledek potupný, jelikož jak říká Krčmář: „Každá štafeta, kdy nebudeme do osmičky, bude zklamáním. Výkonnost na ni máme.“
V Hochfilzenu to byl úplně jiný Krčmář. Na střelnici deset ran - deset zásahů do terče. A na trati ten vždy opojný pocit: Já můžu.
Už po stíhačce mu sportovní ředitel Ondřej Rybář říkal: „Oproti loňsku je tvůj projev nesrovnatelný. Loni jsem tě v Hochfilzenu viděl, jak v kopci sotva dáváš nohy před sebe, zato teď do toho dokážeš bouchnout.“
PRECIZNÍ STŘELBA. Michal Krčmář
Přesně to také dělal. Držel se v popředí skupinek silných. Až na posledním kopci mu trochu cuknul slovinský Chorvat Jakov Fak, přesto přivezl českou štafetu na výborném 5. místě a vyslal Václavíka do boje.
„Snažil jsem se trochu pracovat s mojí hlavou,“ vyprávěl později Václavík. „To znamená: soustředit se stoprocentně na všechno, co mám dělat, nic nevymýšlet, nepustit dovnitř žádný strach.“
Nenechal si nahlodat sebevědomí negativními pocity z minulých dnů, kdy dumal nad tím, že mu hochfilzenská střelnice se svým příjezdem mírně do kopce nesedí a nesedí.
Ležku zvládl s jediným dobíjením.
Už byl před Slovincem Klemenem Bauerem, zezadu se sice přihnal Tarjei Bö, ale Václavík se s Francouzem Fabienem Claudem přetahoval o čtvrté a páté místo.
Takhle vepředu nikdy ve štafetě Světového poháru nejel. Hlavně neblbni, nenech se strhnout tempem, nařizoval si.
A před ním byla kritická položka vstoje.
Krčmář jej pozoroval z prostoru cíle a říkal: „Já vím, že Adam v tréninku umí rychlou stojku za nula.“
Tu tentokrát nepředvedl. Dvě chyby.
„Už se mi trochu začínaly třást nohy. A čím dále člověk na střelnici stojí, je to horší,“ přiznal později Václavík.
ZVLÁDL TO. Adam Václavík
Přišla však dvě zdařilá dobíjení.
„Malinko mě vylekal,“ ulevil si Krčmář. „Ale je to super!“
Václavík se vydal do svého posledního kola za Francouzem Claudem, jehož tempo mu v předchozích kolech nepřišlo kdovíjak silné. Vida, malinko tuhne, pomyslel, na louce šel před něj a chtěl mu ujet.
Jenže Claude měl v zásobě ještě jeden převodový stupeň. Vyvezl se za Václavíkem a na kopci šel před českého biatlonistu.
„Najednou jako by někdo zmáčknul tlačítko a vypnul mě,“ vylíčil Václavík. „Pak už jsem se do předávky jen dotlačil očima. Naštěstí i tak jsem přivezl štafetu relativně v kontaktu, za to jsem rád.“
Přesněji, přivezl ji na pátém místě za Německem, Norskem, Kanadou a Francií, jen 18 sekund od bronzové pozice a 18 sekund před šestými Rusy. Až mnohem dál jely silné sestavy Itálie či Švédska.
Finišman Jakub Štvrtecký předtím u předávky pobíhal jako tygr v kleci. „Kdo říká, že není před startem nervózní, ten to jen hraje. Každý je,“ říkal později.
Krčmář na něj koukal, ale uklidňovat ho nešel: „To už bych Kubu jen zbytečně rozhodil, kdybych mu něco říkal. On ví, co má dělat.“
Možná si Krčmář vzpomněl, jak za ním na mistrovství světa v Novém Městě 2013 přišli trenéři a oznámili mu: „Budeš ve štafetě finišovat.“ Bylo mu tehdy 22 let a do štafety býval jen náhradníkem. A najednou rovnou finiš! Navíc doma a na šampionátu! Jakoby plavce-začátečníka hodili do rybníka a řekli mu: Teď ukaž, co umíš.
Krčmář to v Novém Městě ukázal a finišoval na 6. místě.
Štvrteckému je dokonce jen dvacet. Je totálním benjamínkem, jedním z nejmladších závodníků ve Světovém poháru. Teď má i on poprvé finišovat. „Třeba pojedeš do cíle první s vlajkou,“ vtipkovali o den dříve parťáci, když jim trenéři sdělili nominaci.
POSLEDNÍ ÚSEK. Adam Václavík předává štafetu Jakubu Štvrteckému.
Na vlajku to zrovna nevypadalo, na tu si velmi dlouho myslel Němec Benedikt Doll, než se k němu přihnal norský šinkanzen Johannes Bö. Štvrtecký uháněl na 5. místě, mnohem výš, než Čechy předstartovní prognózy řadily.
„Když jedete takhle vepředu, ocitnete se najednou v tunelu mysli, kdy nad ničím nepřemýšlíte a děláte všechno automaticky. To by mu mohlo pomoci,“ usoudil Krčmář.
Pro každý případ Ondřej Rybář na trati na Štvrteckého vytrvale volal: „Jeď si svůj závod, mysli jen na sebe.“
Ležku zvládl s jedním dobitím, držel dál páté místo a myslel si i na čtvrté, protože „ten Kanaďan (Christian Gow) vypadal, že moc nemůže, a já si říkal, že by stojku mohl zahodit“.
Stal se pravý opak, Gow střílel výborně, naopak Štvrtecký se zachraňoval třetí dobíjenou ranou.
„Tohle bylo horší jak maturita, při té jsem se tolik nezapotil,“ přiznal.
Ale terč spadl. „Trochu se štěstím,“ řekl mu po závodě trenér Vítek.
„Štěstí k tomu patří,“ reagoval Štvrtecký.
Vyjížděl do závěrečného kola, nadále pátý, ale nevyjížděl do něj sám. Na střelnici se k němu dotáhl Alexandr Loginov. Veliké jméno, medailista z mistrovství světa, v minulé sezoně druhý ve hře o velký glóbus.
Jenže kdo se bojí, nesmí do lesa. Ani do toho hochfilzenského.
Štvrtecký se Loginova nebál. Musím mu ujet, předsevzal si. A jak řekl, tak udělal. „Asi něco špatného snědl, nějak mu to nejelo,“ prohlásil o ruském soupeři.
A tak Jakub Štvrtecký, který ještě dlouho bude biatlonovým juniorem, přivážel českou mužskou štafetu do cíle závodu Světového poháru na výborném 5. místě a v cíli nastalo všeobecné radování a objímání se.
„Možná i to páté místo by si tu vlajku zasloužilo,“ usoudil. „Když se nám v předchozích závodech moc nedařilo, nikdo ho nečekal. Je to síla.“
Po poněkud utrápeném vstupu do sezony by českým mužům mohla tato štafeta dodat sebevědomí.
„Oproti loňsku jsou tu signály, že máme drápky na to, abychom se zachytili vepředu, když se nám všechno sejde,“ říkal Krčmář. „Naopak loni, i kdyby se to sešlo, tak jsme na to prostě neměli.“
Bagikan Berita Ini
0 Response to "Tohle bylo horší než maturita. Jak mladíček Štvrtecký uhnal i Loginova - Sport iDNES.cz"
Post a Comment