Byl to souboj trenérských velikánů. Zatímco domácí boss Uwe Krupp byl v klidu, jeho protějšek Vladimír Růžička zase pobíhal za lavičkou jako nervózní tygr. Během úvodních deseti minut namluvil směrem k týmu víc, než pokojný Němec za celý zápas. Nejčastější gesto kouče Pirátů? Rozhození rukama, naštvané mávnutí. Nadávky a zmar.
Jak těžké je zůstat i po další porážce pozitivní a nebýt znechucený?
„Není to jednoduché. Chceme vyhrávat, ale tým se trápí. Je to šesté utkání a my jsme vedli jednou, a to ještě asi jen půl minuty. Hrajeme s tím, co máme, je to složité. Hráči si na tempo ligy musí zvyknout. Bohužel liga běží a nám body utíkají. Víme, že bychom měli tým posílit, ale těžko teď někde brát.“
Má ještě vůbec kde brát váš současný tým? Vidíte naději na zlepšení současné bídy?
„Naději mám, ale u nás už nemám, kde šáhnout. Musím hrát s klukama, které mám, jiné nemám. To mám ještě štěstí, že nemáme zranění. Až se nám zraní dva tři klíčoví hráči, to nevím, co se bude dít… Musíme dát hlavy dohromady, ale zápas se Spartou mi ukázal, že se můžeme posunout. Prohráli jsme 1:4, ale mančaftu nemám moc co vytknout. Přiznávám, že jsem se toho utkání dost obával, ale tým konečně plnil moje pokyny.“
Blikla mi hlavou vaše loňská hláška, kdy jste po sérii proher řekl, že byste neporazili snad ani Mělník. Je to i nyní takhle špatné?
(smích) „Vypadá to, že jo. Nedaří se nám, ale uvidíme. Věřím, že už v pátek doma s Vítkovicemi to nastartujeme a vyhrajeme.“
Co cítíte, že teď tým potřebuje? Asi nejde pořád hráče tepat a šlapat jim po krku.
„To máte pravdu. Je potřeba se zklidnit, nepanikařit. Máme dvě lajny hráčů, kteří to už někdy hráli, ale pak tam jsou dvě pětky kluků, kteří to hrají trochu poprvé. Pro ně to není jednoduché. Každá chyba nás stojí gól, sami vepředu nic moc nevymyslíme. Je mi líto, že všichni dřou, ale pořád máme nulu. Psychika jde dolů, už potřebujeme nějaký ten zápas uhrát.“
Jste perfekcionista, který byl zvyklý pracovat s hráči jako Bednář nebo Červenka. Jak těžko se vám teď dělá s podstatně slabším týmem Pirátů?
„Taky o tom v tomhle směru dost přemýšlím. Řekl jste dobře, že jsem perfekcionista. To fakt jsem. Na tyhle hráče, co tu mám, je to ale možná někdy až moc. Musím se krotit. Pořád s tím ale pracujeme, snažíme se naši hru změnit. Před Spartou jsme to dost překopali, teď máme týden, aby se to trochu ustálilo. Musíme pořádně potrénovat. Všechny zápasy jsou pro nás těžké, nikde nás nečeká snadná práce.“
Neztrácíte v těchto chvílích chuť a nadšení?
„To ani ne. Spíš hodně přemýšlím o tom, co jsem měl udělat jinak. Když se pak ale podívám na ten tým… Byl jsem vždycky zvyklý mít nějakou škálu hráčů. Když to nešlo, promíchal jsem to a šli jsme nahoru. Tady míchám, míchám a velký účinek to nemá. Narovinu si řekněme, že nám odešli hráči, se kterými by to mužstvo teď bylo úplně jinde. Zatím pořád hledám, co nám bude vyhovovat za hru. Furt se tím zabývám, musím na to přijít.“
Pamatujete horší start do sezony?
„Nepamatuju. Nebo vlastně počkejte… Na Slavii, tuším, že to byla sezony 2006/07, tam jsme prohráli snad sedmkrát v řadě na začátku. Říkal jsem, že ještě jeden zápas a končím. Tam to ale bylo jiné, tam bylo mužstvo. Dneska vím, že nekončím, protože tohle mě naopak tlačí dopředu. Je na mě, abych s tím něco udělal. Na hráčích vidím, že mi věří a chtějí pracovat.“
Věří tomu pořád i vedení klubu?
„Zavolejte pánům Veverkům, ti vám to řeknou. To je přece dané, důvěru mám pořád. Vždyť se mnou podepsali smlouvu na deset let. Vždycky se musím smát, když někdo něco v tomhle smyslu napíše. Co bych v Chomutově pak asi dělal? Ledaře, rolbaře, nebo bych jim třeba mohl hlásit počasí? O místo se nebojím.“
Byl výkon proti Spartě tedy nejlepším v sezoně?
„Řekl bych, že jo. I hráči to tak cítí. Po debaklu od Plzně jsem se bál, viděl jsem kluky, jak jsou ustrašení. Nakonec to ale proti kvalitnímu soupeři zvládli. Výsledek je nějaký, ale herně obstáli. Musíte dát ale góly.“
Musel jste se hodně krotit, abyste po domácím fiasku nebyl na hráče tvrdý a neposlal je ještě níž, než byli?
„Po zápase jsme si sedli v kabině. Zavřeli jsme se tam na dvě hodiny a povídali si. Viděl jsem, že už je na to čas. Všichni jsme byli smutní, ale mluvili jsme. Já i hráči, kteří měli velice dobré poznámky. Teď uvidíme, jak to bude dál. Musím s tím něco udělat.“
Góly
Domácí: 13:09. Kumstát, 19:35. P. Vrána, 51:29. T. Pavelka, 55:37. Forman
Hosté: 58:53. Huml
Sestavy
Domácí: Machovský (Honzík) – Blain, Kalina, T. Pavelka, Košťálek, Gregorc, Delisle – Kudrna, P. Vrána (C), Říčka – Jarůšek, Klimek, Buchtele – Forman, Pech (A), Kumstát – Černoch, Sill, Smejkal – Beran.
Hosté: Stezka (Š. Lukeš) – Jank, Mrázek, Dietz, Knot, Štich, Valach, Trefný – Skokan, V. Růžička (A), Sklenář – Vantuch, Huml (A), Tomica (C) – J. Havel, Klhůfek, Koblasa – J. Stránský, Šťovíček, A. Dlouhý.
Rozhodčí
Bejček, Jeřábek – Jindra, Zíka
Stadion
O2 arena, Praha 9 (Libeň)
Návštěva
5 971 diváků
Bagikan Berita Ini
0 Response to "Růžička se musí krotit, o místo se nebojí: Co bych tu dělal? Rolbaře?"
Post a Comment