Dopingová chobotnice byla zasažena. Koho ještě aféra sežehne? - iDNES.cz

Její hlavou měl být německý lékař Mark Schmidt. Ve středu v jeho laboratoři v Erfurtu kriminalisté zadrželi četné krevní konzervy a odstředivky. Jeho samotného odvedli v želízkách a skrývajícího obličej za černými brýlemi. V mládí sám sportoval, byl alpským lyžařem. Vystudoval medicínu, načež pracoval coby lékař v dopingové éře cyklistiky pro stáje Gerolsteiner (zanikla 2008) a Milram (zanikla 2010).

Cyklisté Bernhard Kohl, původně třetí na Tour 2008, a Stefan Schumacher, vítěz dvou časovek tamtéž, po svém pozitivním dopingovém testu Schmidta obvinili, že stál za jejich krevním dopingem a užitím zakázaného prostředku CERA, která je třetí generací EPO. Schmidt vše popřel a tvrdil, že maximálně poskytoval cyklistům lék proti impotenci viagra napomáhající k lepšímu dýchání.

Jak později vyšlo najevo, mezitím pilně pracoval na vytvoření vlastní soukromé a nadnárodní sítě sportovců, jimž bude ordinovat zdánlivě nezjistitelný krevní doping. V Erfurtu si otevřel ordinaci praktického i sportovního lékaře. „Pomáhám zhruba 50 sportovcům, včetně plavců, fotbalistů či házenkářů,“ tvrdil v lékařském časopise.

Jak se dostal i k lyžařům? Prostředníkem měl být před více než deseti lety Stefan Matschiner, někdejší manažer a dopingový poradce cyklisty Kohla, který měl též vazby na Waltera Mayera, neblaze proslulého „dopingového“ trenéra rakouských běžců na lyžích. Toho údajně pozval na závod Kolem Švýcarska, aby se zde lépe obeznámil s dopingovými praktikami cyklistů Gerolsteineru. Tehdy se Mayer setkal i se Schmidtem.

Matschinera zatkli v roce 2009 a obvinili jej, že čtyřiceti sportovcům z různých zemí pomáhal s dopingem. Následně se stáhl ze sportovního byznysu. A Mayer po sérii svých dopingových afér dočasně zmizel z dohledu v jižní Asii.

Kdo stál za dalšími dopingovými sítěmi

v posledních desetiletích

Michelle Ferrari (italský lékař)
Vědecký asistent na Univerzitě Ferrara obstarával od 90. let 20. století dopingový program pro prokazatelně více než 40 profesionálních cyklistů v čele s Lancem Armstrongem (na snímku), Alexandrem Vinokurovem nebo Denisem Meňšovem. Později si jeho exkluzivní služby zajistil právě Armstrong pro svůj tým US Postal. Detaily této spolupráce byly odkryty až v roce 2012.

Eufemiano Fuentes (španělský lékař)
Bývalý lékař cyklistických týmů ONCE či Kelme si vybudoval rozsáhlou síť klientů, jimž obstarával steroidy, hormony, EPO a zajišťoval i jejich krevní doping. K jeho klientům patřili cyklisté Jan Ullrich (na snímku), Ivan Basso, Roberto Heras, ale údajně i fotbalisté, atleti a tenisté, jejichž jména však nebyla zveřejněna. Odhalen byl v roce 2006 při akci španělské policie Operación Puerto.

Balco (kalifornská laboratoř)
Společnost BALCO Viktora Conteho oficiálně poskytovala analýzy krve a moči, ale zároveň se tajně zaměřila na vývoj zakázaných prostředků pro sportovce, především hormonu THG. Zásobovala jím atletické hvězdy Marion Jonesovou (na snímku), C.J. Huntera, Tima Montgomeryho i slavného baseballistu Berry Bondse. Anonymní udání z roku 2003 přispělo k rozkrytí celé sítě.

Walter Mayer (rakouský trenér)
Vítěz Vasova běhu 1980 a pozdější kouč obstarával doping pro rakouské běžce na lyžích a byl suspendován poté, co na ZOH 2002 nalezli v domě rakouského týmu prostředky pro krevní transfuze. Přesto se zjevil coby soukromá osoba též na hrách v Turíně 2006, kde k jeho klientům údajně patřili další olympionici, a z distribuce dopingu byl usvědčen i v roce 2009.

Finsko (svazem řízený doping lyžařů)
Bývalý reprezentant Räsänen a další funkcionáři Finské lyžařské asociace organizovali v letech 1997–2001 krevní doping a užití EPO v týmu běžců na lyžích. Těžili z něj mimořádně úspěšní lyžaři Virpi Kuitunenová, Mika Myllylä, Harri Kirvesniemi a další. Podvody praskly na MS 2001 v Lahti, kde testy odhalily v jejich krvi zakázanou substanci, sloužící k zakrytí EPO.

Rusko (státem řízený doping)
Zpráva antidopingové agentury WADA z roku 2015 popsala systematický doping v ruské atletice. Následné vyšetřování za pomoci bývalého šéfa moskevské antidopingové laboratoře Grigorije Rodčenkova odkrylo rozsáhlý státem řízený doping v Rusku, včetně falšování vzorků. Důsledkem bylo i odebrání vlajky a hymny ruským sportovcům na hrách v Koreji 2018.

Ale Schmidt už jej patrně ani nepotřeboval. Jeho klientela postupně narůstala. Provázán mohl být dle spekulací rakouských médií rovněž s Gottliebem Taschlerem, někdejším viceprezidentem biatlonové unie IBU. Taschlera a jeho syna pro změnu vyšetřovaly italské antidopingové orgány, ale vina jim nebyla prokázána.

Taschlerovým zetěm byl rakouský běžec na lyžích Johannes Dürr, rovněž klient Schmidta. „Věděl jsem, že s mými dosavadními výdělky rodinu neuživím,“ uvedl později Dürr. „Trénoval jsem tvrdě, měl jsem však čím dál větší strach, že očekávání nenaplním. Proto jsem sáhl k dopingu.“ Na Tour de Ski 2014 rázem nečekaně obsadil 3. místo. Ale při mimosoutěžním testu během her v Soči 2014 jej lapili.

„Prošel jsem předtím dopingovými zkouškami na EPO, i když jsem bral dvojnásobné dávky,“ prozradil pro časopis Sportwoche. „Před olympiádou jsem dávky snížil, protože jsem věděl, že budu na sto procent testován. Byl jsem hloupý, ale zase ne úplně. Jenže ačkoliv mi předtím při čtrnácti testech na nic nepřišli, tentokrát mě chytli.“

Dürr byl suspendován. Schmidtův byznys fungoval dál. Jeho zákazníky se stali i někdejší Dürrův sparingpartner Max Hauke a další rakouský lyžař Dominik Baldauf. Hauke už po hrách v Soči prohlásil: „Teď musím udělat další krok, abych se pohnul z pozic mezi 20. a 30. místem ještě víc dopředu.“

Jaký krok učinil, je po jeho úterním zatčení více než zřejmé.

Kdo všechno o tom věděl?

Pro erfurtského lékaře se poté stal kritickým dokument německé televize ARD, v němž Dürr o své dopingové minulosti řekl: „Stal jsem se pachatelem v rámci rozsáhlého systému, který vytváří mnoho zločinců a v němž se dodržuje pravidlo absolutního mlčení.“

Když si Dürra vzápětí předvolali k výpovědi na mnichovskou prokuraturu, přidal jména zločinců: „Chtěl jsem upozornit na nebezpečí systému, ze kterého těží i mnoho dalších struktur.“

Naznačil, že s dopingem tiše souhlasí také někteří funkcionáři, trenéři a sponzoři, kteří z pošpiněného prostředí rovněž profitují.

Kam až tedy sahá erfurtská chobotnice? A ke komu? Šéf rakouských běžců Markus Gandler se od dopingu Haukeho a Baldaufa distancoval: „Jsou to svobodní lidé, měli dost volného času a dělali takové pitomosti.“

Rakouský antidopingový expert Wilhelm Lilge namítl, že je téměř nemyslitelné, aby o krevním dopingu předních běžců nevěděli jejich trenéři: „Pokud kouč, který pracuje s reprezentanty, tvrdí, že si nevšiml manipulace s krví, pak je to buď velmi špatný trenér, nebo lhář.“

Vyšetřovatelé zatím neuvedli, zda krevní konzervy zajištěné v Německu obsahovaly konkrétní nebo jen kódovaná jména. Hovořili však o porovnávání DNA. O tom, že klienti Schmidta pocházeli i z dalších sportů. Že viníkům z řad sportovců hrozí až tři roky vězení.

Chobotnice byla každopádně zasažena. Koho ještě aféra sežehne?

Let's block ads! (Why?)