Nezničitelný? Jak Alaphilippa prověřili a donutili trpět - ale vládne dál - iDNES.cz

„Prožívám příběh, jaký jsem si nikdy nepředstavoval,“ svěřuje se Julian Alaphilippe, lídr Tour. „Cítím, že se děje cosi úžasného s celou touto zemí, každý najednou sleduje Tour, dostávám tolik bláznivých vzkazů. Jsem pod tlakem, ale ten tlak mě motivuje.“

Věděl, že to bude opravdu druhý den, že na něj budou útočit a snažit se ho dostat na limit. „A ano, dokázali to. Ale já se odmítal vzdát.“

A takhle se to vše stalo.

Jsou na trati královské etapy Tour. Tak moc soupeři věří, že nálož dvoutisícových vrcholů Varsu, Izoardu a Galibieru odrovná Alaphilippa, že si bude připadat vyprahlý jako měsíční krajina na izoardské Casse Deserte. Nemilosrdné tempo od prvních kilometrů přece slibovaly pro tuto etapu týmy Ineos a Jumbo.

Jenže tento strategický plán se v realitu nepromění

„Chtěli jsme, aby to dnes bylo pro Alaphilippa co nejtvrdší. Ale spolupráce na tempu nefungovala,“ posteskne si Geraint Thomas. O tempo se na Izoardu stará parta Movistaru. Pak poleví i ona. Kdo další?

MEZI SKÁLAMI A KAMENÍM. Na trati osmnácté etapy Tour.

Galibier se stává poslední vrchařskou zkouškou dne. Tou nejtěžší. Brutální, zdánlivě nikdy nekončící 23kilometrové stoupání do 2 642 metrů, slavící jubileum. Pošedesáté v itineráři závodu.

Pro Henriho Desgrange, prvního ředitele Tour, byl tento průsmyk víc než Tourmalet, víc než cokoliv.

Když se na něj cyklisté vydali v roce 1911 poprvé v 366 kilometrů dlouhé alpské etapě, stále jej zčásti pokrýval sníh a silnici, používanou jinak jen dřevorubci a pašeráky, tvořila směs štěrku a bláta.

„Ty bandito, kam jsi nás to poslal?“ spílal tu Desgrangeovi lídr závodu Gustave Garrigou. A když o rok později projel přes Galibier v sólovém úniku Eugene Christophe, prohlásil pak: „Tohle už není sport, to už nejsou závody, je to jen tvrdá práce.

Snahy odstranit průsmyk z itineráře Desgrange rezolutně vetoval. Považoval ho za korunu Tour, hodnou zbožňování. „Ostatní vrcholy jsou proti němu jen bledé děti, Galibier je obr, který prověří nejdrsnější muže,“ tvrdil.

Desgrange, milující „tvrďáky“ na kolech, by měl nejspíš radost, kdyby viděl, jak s průsmykem v popředí skupiny uprchlíků nyní bojuje i Michael Woods z týmu Education First, od 11. etapy pokračující v závodě se dvěma zlomenými žebry. Ne nadarmo ho šéf týmu Jonathan Vaughters na Twitteru velebí: „Woods. Muž. Mýtus. Legenda. Stvořen z ryzí oceli, nikoliv ze dřeva.“

Z původně 23členného úniku se odrazil do čela závodu Nairo Quintana. Je to na den přesně rok, kdy naposledy vyhrál na Tour etapu. Teď chce další.

Skupina favoritů ztrácí pět minut, svádí své vlastní bitvy a drolí se.

Roman Kreuziger se zavile rve s horou a stoupáním, jenže osm kilometrů pod vrcholem už neudrží kontakt, s utrápeným výrazem projíždí uličkou šílících fanoušků i kolem vlastní manželky. „Hrozně trpí,“ všímá si Michaela Kreuzigerová. „Snažila jsem se ho povzbudit, ale viděla jsem, že mě nevnímá, že má před očima absolutní mlhu a jen se snaží eliminovat ztrátu.“

Kde jsou ale ty útoky, které měly oslabit a posléze odstranit Alaphilippa?

Nikde. Prostě nejsou. Není na ně dost sil.

„Neměl jsem dnes skvělý den,“ řekne později Thibaut Pinot. „V takových dnech se potom snažíte jen jimi projít.“

„Necítil jsem se kdovíjak výborně,“ poví i Steven Kruijswijk. „Všichni jsme byli na limitu. Proto nedošlo k časným útokům.“

Tři kilometry pod vrcholem Galibieru se Geraint Thomas zeptá parťáka Egana Bernala: „Jak se cítíš?“

„Docela dobře.“

„Tak zaútoč a rozpohybuj to.“

Thomas v tu chvíli uvažuje: Snad Egan nakopne závod, začnou úroky a protiútoky a tvář etapy se změní.

Ale nikdo se nezvedne ze sedla, aby šel po Bernalovi. Vážně na to nemám dost sil, přemítá Pinot.

Kolumbijec ujíždí. Kilometr pod vrcholem, když už je Bernal dostatečně vzdálen, pak atakuje sám Thomas. Načež komentátor francouzské televize vykřikne větu, kterou o sobě žádný cyklista neslyší rád: „Julian Alaphilippe est distancé!“

Julian Alaphilippe je odpárán!

Thomasův útok už odezvu vyvolá. Postupně ho dojíždějí Kruijswijk, Pinot a další muži z předních příček pořadí, jsou tu také Mikel Landa, Emanuel Buchmann, Rigoberto Uran.

Zato ztrácejícího a úpícího Alaphilippa málem sejme příliš akční fanoušek, na vrcholu zaostává o 15 sekund. „V těchto chvílích jsem se ocitl skutečně na hraně,“ přizná po etapě.

Ovšem ještě má k dispozici sjezd do cíle ve Valloire a sjezd, to je přece jeho doména.

Na vrcholu Galibieru, kousek od pomníku Henriho Desgrange, si dopřeje pár sekund, aby se v mysli přepnul z módu vrchaře, nacházejícího se na samé hraně svých schopností, do módu sjezdaře asassina.

„Uklidnil jsem se a potom jsem se do toho pustil. Riskoval jsem a jel na plný plyn. Byl jsem naprosto koncentrovaný na každou zatáčku a snažil jsem se kopírovat pohyby televizního motocyklu, který jel přede mnou. Ocitl jsem se tak trochu v transu. Jediná věc, které jsem se snažil vyvarovat, byly pády.“

Jako by v něm ožíval dávný Eddy Merckx, který při dosud jediném předchozím dojezdu etapy Tour z Galibieru do Valloire letěl před 47 lety dolů podle tehdejších komentátorů jako posedlý rychlostí přes 100 km/h a řekl si zde o pátý titul z Tour.

Alaphilippe usiluje o svůj první.

Bradley Wiggins, doprovázející závod na motorce, nešetří obdivem: „Způsob, jakým Alaphilippe závodí, je naprosto fenomenální. Absolutně si ten žlutý dres zaslouží.“

Po dvou kilometrech se jeho majitel ocitá zpět u skupiny protivníků. Ahoj Gerainte, ahoj všichni, koukejte, já jsem zase tady.

Aby jim předvedl, čeho všeho je schopný, všechny je předjede a na chvíli jim dokonce o kousek ucukne.

Julian Alaphilippe v osmnácté etapě Tour.

SJEZDAŘ PRVNÍ KATEGORIE. Julian Alaphilippe se řítí do údolí.

Ne, ujet ho nenechají, to už by bylo příliš. Sjíždí tedy do Valloire alespoň v čele skupiny, protože: „Tak to mám rád.“

Nairo Quintana, nejsilnější z uprchlíků, už ve Valloire je a vyhrává královskou etapu a vypráví: „Byl to můj profil, takový mi vyhovuje. Měli jsme týmovou strategii a já si jel pro nádherné vítězství.“

TRIUMF V KRÁLOVSKÉ ETAPĚ. Nairo Quintana vládl osmnácté etapě s Izoardem a Galibierem.

Druhý Romain Bardet alespoň předtím vybojoval puntíkatý vrchařský dres, svoji cenu útěchy na letošní Tour.

A už je tu i Egan Bernal, nejel 32 sekund na největší konkurenty a polepšuje si v celkovém pořadí na druhé místo.

Pak přijíždějí Alaphilippe a Thomasova parta, která ho nedokázala zničit.

Jako čtyřiadvacátý protne cíl Roman Kreuziger. „Na Galibieru mi vypnuly baterky. Ale bojoval jsem až na lajnu,“ sděluje nesmírně unaveným hlasem.

Naopak Alaphilippe jako by opět jednou zapomněl na únavu, když říká: „Galibier byl tak tvrdý. A já ho přežil.“

Po dalším dni v úmorném, více než 30stupňovém vedru, se ve Valloire rozprší. Lídr Tour se skrývá pod deštníkem a neopomene zopakovat větu, která se už stala jeho mantrou: „Jsem rád, že jsem uhájil žlutý dres na jeden další den.“

Do takzvané mixzóny u pódia se za ním dostanou příbuzní, kteří ho přijeli navštívit, a Alaphilippe si všimne, že malý chlapec tu postává celý promoklý. Sundá tedy svůj žlutý dres a zabalí ho do něj.

O kus dál se stále probírají představy, plány a strategie, rozdíly mezi přáním a realitou.

„Doufali jsme dnes, že vyhrajeme etapu a zlepšíme moji pozici v celkovém pořadí,“ říká Mikel Landa. „Aspoň jedna z těch dvou věcí fungovala. Mám radost i za Naira, zasloužil si to po jeho pádech a dalších složitých chvílích.“

Dotyčný Nairo, který ještě v pondělí tvrdil, jak ve třetím týdnu bude vzhledem ke své ztrátě pracovat pro Landu, nyní po zdařilém úniku říká: „Chtěl jsem se v pořadí dotáhnout na Mikela.“

Tak jak to teď bude, milý Movistare?

„Bude tým v další etapě podporovat Naira?“ ptá se reportér americké televizní společnosti NBC právě Landy.

Ten dlouho nic neříká. Pak konečně odpoví: „Uvidíme. Musíme hrát takticky. Cílem je mít někoho z týmu na stupních vítězů v Paříži.“

Mají v nohách 3 095 ze 3 480 kilometrů letošní Tour. „Už je nám jasné, že bude přetěžké setřást Alaphilippa. Ale stále přijdou dva dny v Alpách,“ připomíná Thomas. Jak dodává týmový kolega Bernal: „Na druhém a třetím místě pořadí jsme v docela dobré pozici, ne?“

Francouzský list Midi Libre před vjezdem do Alp z titulní strany obřím písmem hlásal: „Grandiózní Tour“.

Ale může to být ještě lepší.

Všichni očekávají: Zlomí se v pátek nebo v sobotu Alaphilippe? Je to reálné. Ale zlomí se natolik, aby poztrácel půldruhé minuty náskoku? Na to je těžká odpověď.

Zatím rozhodně nevyvěšuje bílou vlajku. Hrdě třímá tu žlutou.

„Podívejte se ale na rozdíly mezi druhý a pátým, je to pouhých 20 sekund,“ vybízí Marc Madiot, šéf stáje Groupama-FdJ. „Alaphilippe je pořád tady, ve žlutém. Pokud nápor posledních dvou etap neustojí, kdo z těch čtyř, které dělí jen těch 20 sekund, z toho vytěží nejvíc?“

Co se asi stane dnes? Závěrečné stoupání do Tignes není dostatečně těžké, soudí někteří experti. Alaphilippovi protivníci by tedy měli závod „rozsvítit“ už na Iseranu.

Ve 2770 metrech se na této prémii mimořádné kategorie ocitnou cyklisté ocitnou i na střeše této Tour.

Teprve až z ní sjedou, vydají se do cíle v lyžařském ráji Tignes,

„A na konci etapy tentokrát nebude žádný sjezd, který by Alaphilippa zachránil,“ pumpuje Steven Kruijswijk víru do chrtů lovících žlutou kořist.

Let's block ads! (Why?)