Jak si Jumbo svolalo schůzi a Quintana říkal: Takhle jsem ještě nevyhrál - iDNES.cz

Na Giru letos útočil Miguel Ángel López na vítězství v závěrečné horské etapě, ale z kola byl sražen fanouškem. Což Kolumbijce rozčílilo natolik, že ho profackoval.

Na Tour organizátoři ukončili klíčovou etapu přes Iseran, když silnici zavalil ledopád krup velkých jak pingpongový míček.

A nyní hned v úvodní sobotní týmové časovce Vuelty vytekla na trať voda z nafukovacího bazénu, v němž si hrálo malé dítě. Na mokré silnici vzápětí upadly týmy Emiretes a Jumbo, včetně dvou velkých favoritů celého závodu Primože Rogliče a Stevena Kruijswijka.

Ruku na srdce, takový scénář byste nevymysleli.

Jistě, španělští organizátoři bývali opakovaně kritizováni, že nevěnují dostatečnou pozornost bezpečnosti jezdců, stačí vzpomenout na pískem zavátou týmovou časovku Vuelty 2015 v Marbelle. Ale aby hlídali všechny děti, máchající se podél trati v bazénech, to bychom už toho po nich chtěli opravdu moc.

Cyklistika je nádherný sport v často úchvatných sceneriích, zdarma přístupný pro statisíce diváků. Zároveň však při ní platí, že příroda, diváci, události v okolí tratě či nezaviněné pády a technické závady jsou nedílnou součástí hry. Vždyť i Miguel Ángel López z Astany v sobotu připomněl: „To k našemu sportu patří. Někdy vyhrajete jackpot, jindy máte velikou smůlu.“

Sobota: A najednou tu byla Mississippi

Lópezova Astana v sobotní zahajovací časovce zvítězila a on se oblékl do červeného trikotu lídra Vuelty. Hvězdy Jumba si naopak vybraly příděl smůly a po pádu ztratily 40 sekund. „Nečekali jsme, že najednou před námi bude na trati Mississippi,“ s nadsázkou říkal George Bennett, jeden z členů týmu.

Padesát metrů před zmáčenou pasáží stál pořadatel se žlutou vlajkou a upozorňoval je na nebezpečí. Pokud bychom chtěli přece jen něco organizátorům vyčítat, tak nikoliv prasklý bazén, nýbrž skutečnost, že tohoto muže neposlali ještě více dopředu před kritický úsek. A především fakt, že důrazné varování před nebezpečnou pasáží přišlo v rádiu závodu pozdě.

„Emirates tam upadli osm minut před námi a varování se ozvalo až po našem pádu,“ postěžoval si hlavní sportovní ředitel Jumba Addy Engels.

Ovšem i Jumbo hrálo poté nebezpečnou hru, když při výměně kola svému zaostávajícímu jezdci Seppu Kussovi zaparkovalo 1700 metrů před cílem svůj týmový automobil ve slepém úhlu za zatáčkou tak nešťastně, že do něj málem vletěl tým Quick-Step se Zdeňkem Štybarem.

„Byl zázrak, že jsme se mu vyhnuli. Museli jsme zpomalit, znovu se seskupit. Jumbo nás tím okradlo o vítězství,“ tvrdil Wilfried Peeters, sportovní ředitel Quick-Stepu, v cíli druhého o dvě sekundy za Astanou.

Jumbo později vyfasovalo od komisařů pokutu 1000 švýcarských franků za zastavení automobilu na nevhodném místě, kde blokoval výjezd ze zatáčky.

„Je nám to vzhledem ke Quick-Stepu opravdu líto, ale takové věci se naneštěstí dějí,“ reagoval Engels. „Seppa Kusse dělilo jen 20 sekund od toho, aby přijel do cíle mimo časový limit. Snažili jsme se zaparkovat co nejvíc na kraji silnice, nechali jsme Deceuninck projet a až pak provedli výměnu kola.“

Nikoliv rozčilení z pokuty, nýbrž frustrace z vlastní 40sekundové ztráty, ovšem v sobotním večeru dominovala v myslích jezdců i šéfů Jumba.

„Každý si během Grand Tou vybere kus štěstí i smůly,“ říkal Engels. „Během těch tří týdnů toho od všeho dostanete trochu. Ale tentokrát té smůly bylo moc.“

Další ze sportovních ředitelů Jumba Grischa Niermann přidával: „Naši jezdci mají zranění. Ta sice nevypadají až tak zle, ale pořád jsou to zranění. Ovlivní vás. Spíte hůř, vaše tělo hůř regeneruje. To vše vám bere energii.“

Ředitel závodu Javier Guillén sice už při prezentaci Vuelty sliboval, že letošní trasa bude obzvlášť okořeněná, ale toto sobotní koření by si milerád odpustil. Nicméně závod pokračoval, jen s jinak rozdanými kartami. Bookmakeři rázem povýšili do role největšího favorita Lópeze před Rogliče a Quintanu, až na šestou pozici srazili Kruijswijka.

Neděle: Pozdě Quintanu honit

Jumbo potřebovalo injekci sebevědomí. Niermann se ho snažil do svého týmu napumpovat. „Málokdy se stane, že by Grand Tour rozhodlo 40 sekund ztráty,“ říkal jezdcům před nedělním startem v Benidormu.

Roglič i Kruijswijk sem dorazili se zabandážovanými odřenými částmi těla.

Ale George Bennett jménem týmu hlásil: „Je nový den. Nezměníme už, co se v sobotu stalo. Nějaký čas jsme byli vytočení, pak jsme svolali schůzi a řekli si, že se proto nebudeme věšet. Budeme bojovat.“

Plán byl prostý: „Nejprve získat zpět těch 40 sekund a pak si začít vybudovávat náskok. Máme na to tři týdny. Naší výhodou je, že máme i silný tým, který je schopný jezdit agresivně,“ ujistil Engels.

Primož Roglič hned v nedělní 2. etapě dokonale předvedl, jak se to dělá.

Bláhoví byli všichni ti, kteří se domnívali, že tato etapa by mohla skončit sprinterským dojezdem.

Nakonec i klasikáři, nažhavení na etapové vítězství, měli přijít zkrátka.

Nezapomínejme: Tohle je Vuelta. Tady se vždy dějí věci naprosto neočekávané. Tady se nesmíte příliš řídit ani profily etap na papíru, protože skutečnost bývá často mnohem komplikovanější.

„Na Vueltě je naprosto všechno možné,“ pronesl Fernandez Matxin, sportovní ředitel týmu Emirates. „Třeba i to, že dvoukilometrové stoupání 30 kilometrů před cílem změní den, který neměl být určený pro vrchaře, v souboj vrchařů a mužů pro celkovou klasifikaci.“

Celkem 3400 nastoupaných metrů, teplota okolo 35 stupňů a takřka 200 kilometrů na trati. To byl v neděli v regionu Alicante velmi kvalitní barometr formy aktérů závodu.

„V téhle etapě ještě nepoznáte, kdo může vyhrát Vueltu, ale mohli bychom vidět, kdo ji nevyhraje,“ podotkl Matxin.

Už na bonusovém spurtu 32 kilometrů před cílem se rozpoutala i bitva o červený dres. Za Sanderem Arméem z Lotta Soudal si zde dojel pro dvě bonusové sekundy Zdeněk Štybar a hned za ním spurtoval Miguel Ángel López.

Štybar se díky tomu posunul ve virtuální celkové klasifikaci jen o sekundu za vedoucího Lópeze.

Jenže v tu chvíli se nacházeli pod tříkilometrovým stoupáním 2. kategorie na Alto de Puig Llorenca, které mělo pole jezdců roztrhat na kousky a malé skupinky.

Nejprve si zaveleli k ústupu elitní sprinteři v čele se Samem Bennettem či Fabiem Jakobsenem. Pak přišly útoky a rázem trpěli i elitní klasikáři.

Na vrcholu byla pohromadě skupina 18 jezdců, mocně (ale bohužel marně) stíhaná Štybarem. Vzápětí se zformovala na čele šestice, která vzala věci do svých rukou. Nairo Quintana, Rigoberto Urán, Fabio Aru, Mikel Nieve, Nicolas Roche - a Primož Roglič. Muži dne. Ve sjezdu do cíle v Calpe vystoupal jejich náskok na třináctičlennou skupinu pronásledovatelů v čele s červeným Lópezem na více než půl minuty.

„Byl to taktický den,“ říkal Quintana. „Zbylo nás jen pár. Když jsem pak uviděl příležitost, zaútočil jsem.“

Ano, v klesavé pasáži tři kilometry před cílem malý Kolumbijec atakoval a překvapil všechny.

Ne, tohle přece není jeho styl, to nevydrží.

Ale co kdyby...

Váhání se jeho souputníkům nevyplatilo. Až po chvíli jej začal stíhat Aru, potom Roglič. Jenže pozdě bycha (Quintanu) honit.

Kolumbijec v dresu stáje Movistar triumfoval. K dosavadním sedmi vyhraným ryze horským etapám na závodech Grand Tour přidal další, úplně jinou.

„Dnešní vítězství je vážně nádherné, unikátní,“ svěřoval se. „Ještě nikdy jsem takhle etapu nevyhrál. Po Tour jsem byl nesmírně unavený, ale dopřál jsem si dostatek odpočinku, pak jsem se kvalitně připravil a na Vueltu jsem přijel nesmírně motivovaný. Když pracujete tvrdě, výsledky přijdou.“

O pět sekund za ním se před cílem odehrával souboj o červený dres. A Nicolas Roche ho získal.

„Nemám slov. Nemohu tomu uvěřit,“ dojatě říkal Ir.

Je mu 35 let, pro mnohé je za zenitem. V letech 2013 a 2015 vyhrál na Vueltě etapu, před šesti lety zde nakrátko oblékal i červený dres, ale především pomáhal vyhrávat závody Grand Tour jak Chrisi Froomovi, tak Albertu Contadorovi. Do stáje Sunweb přišel s tím, že by měl být v kopcích k ruce Tomu Dumoulinovi. Jenže Dumoulinova sezona se ocitla v troskách. A tak Roche odjel na Vueltu, aby pomáhal Wilkovi Keldermannovi.

Na této jeho pozici se nic nemění. Ale když je teď v červené...

„Budu ten dres hájit tak dlouho, jak to jen půjde. Naposledy jsem ho držel v roce 2013 pouze na den. Teď jich snad bude víc,“ doufal. Minimálně do prvního horského dojezdu v 5. etapě by si jej mohl ponechat.

Sedmatřicet sekund za vítězným Quintanou dorazila v neděli do cíle třináctičlenná skupina s Lópezem, Valverdem, Keldermannem, Chavesem, Majkou a dalšími jezdci pro celkovou klasifikaci.

Pak přijel osamocený Štybar se ztrátou 1:36 minuty, nejlepší z Quick-Stepu.

Sedm sekund za ním dorazila početná třetí skupina, ve které nabrali takřka minutu a tři čtvrtě ztráty Luis Meintjes, James Knox, Ion Izagirre, Jakob Fuglsang a také Steven Kruijswijk.

„Jeho sobotní zranění, především kolene, je velmi bolestivé. Neměl nejlepší nohy,“ vysvětloval sportovní ředitel Grischa Niermann.

Doslova katastrofální den prožila stáj Ineos. Její dva lídři Wout Poels a Teo Geoghegan Hart si připsali desetiminutové manko!

„Všechno pro nás vypadalo dobře až do posledního stoupání,“ říkal jejich šéf Nicolas Portal. „Tam naši chlapci nedokázali následovat ty nejlepší. Nemůžeme být spokojeni.“

Pro dva lídry Ineosu hra o přední příčky záhy skončila.

Naopak Primož Roglič mohl říkat: Jsem zpět.

Však také Niermann hned podotkl: „Bylo jasné, že Primož se nesloží po něčem takovém, co se nám stalo v sobotu. Říkal jsem mu, že máme dvacet etap na zlikvidování toho 40sekundového manka. A on s tím rázně začal hned teď.“

Let's block ads! (Why?)