Drama za rachotu krup. López upadl po srážce, Rogliče zbrzdil motocykl - iDNES.cz

Javiér Guillén, ředitel závodu: „Bude to epická etapa.“

Twitter stáje Mitchelton-Scott: „Krátká, ale brutální.“

Joaquim Rodríguez, jeden z jejích tvůrců: „Krásná.“

Tadej Pogačar, slovinský mladík: „Bude nepromíjející. Musíte ji jet na plný plyn od začátku až do konce.“

Bruno Cenghialta, sportovní ředitel Astany: „Vypovídající. Dnes se nikdo nemůže za nikoho schovat.“

Devátá etapa byla posléze chvílemi také neviditelná, když mezi 13. a 5. kilometrem před cílem vypadl v bouřce televizní signál a zmizely záběry z helikoptéry i motocyklů - a poté, co se znovu objevily, bylo rázem vše jinak.

Kroupy zasáhly horskou bitvu podobně jako na Tour pod Iseranem, ale tentokrát v nich naštěstí nikdo nemusel sjíždět z kopce a partie mnoha promrzlých mužů se dohrála až do konce.

Tolik příběhů a strategií se v nedělním odpoledni na Vueltě odehrávalo a vzájemně proplétalo. Tolik nečekaných událostí.

Poprvé v historii se stalo, aby měl tým Ineos alias Sky při závodě Grand Tour pět jezdců v úniku dne. A přesto to stáji, která na jiných třítýdenních podnicích určuje běh věcí, k etapovému úspěchu nepomohlo.

Stáj Astana rozehrála vrcholnou strategickou partii s časným útokem Miguela Ángela Lópeze a s postupným stahováním jezdců z úniku dne. Přesto byl Kolumbijec z „Velké čtyřky“ favoritů nakonec tím nejméně úspěšným.

Tým Movistar opět jednou závodil podle hesla „hádejte, kdo je náš lídr, a jakou (pokud nějakou) vlastně máme strategii“. Přesto právě jejich Nairo Quintana, oblékal v cíli červený dres.

Alejandro Valverde, v 39 letech nejstarší účastník závodu, na čtvrtém místě se ctí přečkal etapu ve výškách okolo 2000 metrů, které nepatří k jeho nejoblíbenějším.

A Tadej Pogačar z týmu Emirates, ve 20 letech naopak nejmladší aktér Vuelty, tuto etapu vyhrál! Se širokým úsměvem na tváři absolvoval Slovinec poslední metry, načež prohlásil: „Dneska jsem si to užíval.“

Události, které jeho závěrečnému galapředstavení v podání topfavoritů předcházely, byly místy chaotické a kvůli chybějícím záběrům i dlouho záhadné.

Poté, co se hned na prvním stoupání zrodil 36členný únik, do kterého tři nejsilnější týmy (Astana, Movistar, Jumbo) vysadily své domestiky, dirigovaly tempo pelotonu nejprve Movistar a pak Astana. Jejich plán byl prostý a jasný. „Najet před časovkou náskok na Primože Rogliče,“ potvrdil Quintana.

Jen jak to provést, že? Ostré tempo už na prémii mimořádné kategorie Galina, 39 kilometrů před cílem, očesalo skupinu favoritů na pouhých třináct mužů. Roglič zatím nejevil žádné známky slabosti.

Jednadvacet kilometrů před cílem atakoval López poprvé, prozatím ještě neúspěšně. Druhý útok o kilometr později už zdařilý byl. Jel sám. O dva kilometry později se k němu stáhl z úniku dne Gorka Izagirre a potáhl mu tempo. A za další čtyři kilometry totéž předvedl v roli superdomestika Jakob Fuglsang.

Potud Astaně vše vycházelo. López získával půl minuty na největší konkurenty, sjížděl další cyklisty z úniku, mohl myslet i na etapu. Překonal už prémii 2. kategorie Comella, drápal se na další, na Engolasters.

Pak přišla průtrž mračen. Liják, bouřka, kroupy, vítr, zima. Záběry zmizely. A když se je povedlo obnovit, López byl překvapivě až ve skupince za Quintanou a měl odřený loket.

Co se stalo mezitím?

Cyklisté se ocitli na andorrské novince v itineráři Vuelty, tříkilometrové šotolinové pasáži. „Asi po kilometru tohoto úseku jsem vjel do zatáčky příliš rychle,“ líčil López.

Zavadil o bicykl Sergia Higuity z Education First, jezdce z původního úniku. „Podklouzlo mi kolo a já padl na zem a odřel jsem si loket. Ztratil jsem čas, ale je fakt, že to mohlo dopadnout i mnohem hůře.“

Přesto López prohlásil, že organizátoři měli v tu dobu zvážit, zda by nebylo lepší etapu kvůli prudkému dešti, větru a kroupám předčasně ukončit.

„Možná to tak měli udělat,“ uvažoval. „Po té kanonádě krup mám ještě teď pocit, jako by mi někdo střílel do rukou. Těch krup bylo tolik. Kolo mi po nich klouzalo, bylo to velmi nebezpečné. Ještě že nás ta bouřka nechytla někde při sjezdu.“

Roglič čelil před šotolinovou pasáží seriálu útoků Quintany a Valverdeho, které měly lídra týmu Jumbo oslabit, často musel sám pracovat na špici skupiny, ale držel se statečně.

Jenže potom i on na šotolině upadl a nabral ztrátu.

Za zatáčkou totiž zčistajasna a těsně před ním zastavil uprostřed silnice doprovodný motocykl. Slovinec nedobrzdil a upadl.

„Tohle by se nemělo stávat,“ rozčiloval se Addy Engels, šéf týmu Jumbo-Visma. „Ale co s tím můžeme dělat? Uděláme za tím incidentem tlustou čáru. Kombinace šotolinové pasáže a špatného počasí místy způsobila chaos. Přesto jsme vzhledem k situaci odvedli v této etapě velmi dobrou práci.“

Po průjezdu šotolinou a obnovení televizního přenosu bylo před jezdci ještě závěrečné stoupání na Cortals d’Encamp a pro etapové prvenství si zde jel Mark Soler z Movistaru, poslední cyklista z původního úniku, který zbyl na špici. Až s odstupem za ním pospíchali Quintana a Pogačar, v další skupině Valverde a odřený López a ještě dál po pádu se vracející Roglič.

Taktická etuda Movistaru následovala.

„Počkej na Naira,“ uslyšel ve sluchátkách od sportovních ředitelů Soler. Vztekal se, rozčiloval, gestikuloval, ale poslechl.

Mikel Landa, když se před čtyřmi lety ještě v dresu Astany obával v Andoře podobného pokynu, který by jej připravil o etapový triumf, si raději vytrhl z ucha sluchátko.

Soler si sluchátko nechal. Potáhl Quintanovi kilometr tempo, ale mezitím jim frnknul Pogačar.

„Byl to týmový příkaz, že má Mark počkat a pracovat pro mně,“ říkal Quintana. „Dnešní hlavní strategií přece bylo distancovat naše rivaly. Jsem Markovi za jeho pomoc opravdu vděčný.“

Cílem projel 23 sekund za Pogačarem, zato 25 sekund před duem Roglič-Valverde a 34 sekund před Lópezem, pro kterého už byly poslední stovky metrů utrpením.

„Mé nohy byly před tím pádem dobré. Chtěli jsme dnes dokázat velké věci,“ říkal López. „Nakonec jsme sice ztratili nějaké sekundy, ale zase ne moc. Jsme dál motivovaní.“

Roglič mohl oslavovat, že úspěšně zvládl obranářské práce navzdory veškerému protivenstvím, ať už tomu v bledě- či tmavomodrých dresech, nebo tomu motocyklovému.

A Movistar? Quintana se oblékl do červeného. Za ním jsou nyní v pořadí Roglič, López a Valverde namačkáni do 20 sekund, pátý Pogačar (kterého by rozhodně neměli podceňovat) ztrácí 1:42 minuty. Ale jak podotkl i Felix Lowe, expert Eurosportu: „Zajímalo by mě, jestli bude v jídelně Movistaru po téhle etapě u večeře ledové ticho, nebo budou naopak slavit?“

Těžko říci, nakolik je tým Movistar jednotný, nakolik budou ega jeho hvězd ukočírovatelná a sportovní ředitelé takticky schopní - a kdo je vlastně jejich lídrem.

Jen si to zopakujme:

Valverde před Vueltou: „Nairo je tu na boj o titul, já na etapy.“

Valverde poté, co ujel Quintanovi v 5. etapě na prvním horském dojezdu: „Nairo je pořád náš lídr.“

Quintana před páteční etapou: „Tým rozhodl, že Alejandro bude našim lídrem, ostatní mu mají pomáhat, a já se stanu volným hráčem.“

Valverde po sobotní etapě: „Když mi Nairo řekl ‚Hej, Alejandro, budeš lídr‘, já mu odpověděl: ‚Nairo, ale ty budeš lídr taky.‘“

Šéf týmu Unzue před nědělní etapou: „Nairo a Alejandro jsou oba naši lídři. Dokud to bude vhodné, chceme mít dvě karty ke hře o titul.“

Quintana v neděli večer: „Jsme teď s Alejandrem oba chránění. Budeme brát závod den po dni a tým bude podporovat toho z nás, kdo si povede lépe. Společně zabojujeme o titul.“

Další scénář tohoto boje zásadně určí úterní 36kilometrová časovka ve francouzském Pau, která má být vodou na Rogličův mlýn.

„V časovce patrně ztratíme červený dres,“ odhadl Quintana. „Ale pokud zůstaneme jako tým jednotni, můžeme ho ve zbývajících horských dnech zase získat zpět.“

Ještě na počátku andorrské etapy oblékal tento dres s tříminutovou převahou na největší favority Nicolas Edet z Cofidisu, jenž ho získal zásluhou zdařilého sobotního úniku, který Astana a spol. nechali jet.

Už na startu 9. etapy nicméně Edet tušil, že o la roja opět přijde. „Škoda, že v něm strávím jen 94 kilometrů, když je tahle etapa tak krátká. Budu o něj samozřejmě bojovat do posledních sil, abych si nic nevyčítal, ale očekávám velké útoky jezdců na celkové pořadí.“

Čtyřicet kilometrů před cílem těmto útokům neodolal. Dokončil etapu celý prokřehlý s dvanáctiminutovou ztrátou, zabalil si krk do ručníku, oblékl se a ujistil: „Nechal jsem na trati všechno, víc jsem v sobě neměl. Počasí bylo šílené. To krupobití bolelo.“

Ben King z týmu Dimension Data, loni vítěz dvou etap, popisoval: „Krupobití mi bušilo do zad, do páteře, do kloubů, do celého těla. Kdybyste zastavili, tak zmrznete. Tak jsem jel dál po cestě měnící se v řeku štěrku a špíny a v bláto.“

Rovněž Quintana poukázal: „Takové podmínky dostávaly tělo na limit. Ale během závodu s něčím takovým počítáte. Mnohem horší je dělat rozhovory, když jste celí promrzlí.“

Nebo stát ve frontě na lanovku...

Tou totiž sváželi organizátoři z cíle jezdce i diváky. Kvůli bouři bylo nutné zavést speciální bezpečnostní opatření, vytvořila se více než půlhodinová fronta.

„Každý se v ní třese zimou, jen se podívejte, všichni ti jezdci. To si na nich vybere v dalších dnech daň,“ ukazoval Quintana.

Týmové autobusy čekaly až dole ve městě Andorra la Vella. Zdeněk Štybar raději sjel do údolí na kole. „A byl jsem tam o tři čtvrtě hodiny dřív než ti naši kluci, co jeli lanovkou.“

Čímž útrapy neděle nekončily. Následoval sáhodlouhý přesun k volnému dni do Pau. “Pět hodin v autobuse, spousta serpentýn. Večeřet budeme na hotelu tak v jednu,“ hlásil Štybar.

Tým Jumbo - Visma se rozhodl objednat pro své nejlepší jezdce raději helikoptéru. „Jenže náš vrtulník se v polovině letu musel vrátit,“ informoval George Bennett.

Je to nesmírně tvrdá Vuelta, jedna z nejtvrdších v posledním desetiletí.

A nejen na trati.

Let's block ads! (Why?)