Pokazí, co se pokazit nedá? Plzeň měla titul jistý, teď bije na poplach

Podzimní ligový král nepřestává klopýtat a je vlastně zázrak, že pořád drží celkem luxusní sedmibodový náskok na druhou Slavii.

Realitu ovšem daleko výstižněji popisují slova trenéra Vrby: „Hazardujeme s titulem!“ V zimě byl totiž náskok čtrnáctibodový.

Současná Viktoria, to je spíš otázka pro psychologa. Jak se může suverén během pár týdnů proměnit v otloukánka? Kam se ztratila pověstná plzeňská jiskra?

Jsou snad hráči obětí výjimečně úspěšného podzimu, po kterém nabyli dojmu, že už se nemůže nic stát?

A pokud ano, proč tedy o sobě pochybují?

Proč za sebou tahají nohy, když si pochvalovali, jak jim sedla zimní příprava?

„První poločas na Bohemce si nedovedu vysvětlit. Zatímco soupeř hrál na ligové úrovni, naše defenziva byla na úrovni krajského přeboru,“ surově zhodnotil trenér Vrba čerstvý propadák 2:5 na hřišti Bohemians.

Pokud bychom sečetli pouze jarní zápasy, byla by Plzeň až třináctá v tabulce. Se šesti body a trudným skóre 6:10.

Po nedělním výbuchu by se za normálních okolností téměř jistě řešila trenérská rošáda, která by s mužstvem zatřásla a dodala mu nový impulz. Jenže v Plzni trenéra měnit nebudou, kluboví šéfové jsou s Pavlem Vrbou z minulosti osudově spojení. Když se po třech letech vrátil, naplánovali si dlouhou a společnou budoucnost, kterou si letos zpestří Ligou mistrů.

Ano, k vysněnému poháru má Plzeň pořád suverénně nejblíž ze všech, ale něco se musí okamžitě stát, aby se v závěrečných sedmi kolech nedokonal historický kolaps.

V krizových chvílích pomáhalo, že se celé mužstvo sebralo a vyrazilo si problémy vyříkat do hospody. Klidně bez oficiálního posvěcení od trenéra. Kolik takových sedánků v Plzni zažili v době, kdy kabině šéfoval lidový vůdce Pavel Horváth.

Hráči popili, klidně se do krve pohádali, vyčetli si každou malichernost, ale do dalšího zápasu šli semknutě jako neohrožená armáda. Vzduch se vyčistil a jelo se dál.

Přesně to by Plzeň potřebovala teď, protože tým působí nervózně, zranitelně a hlavně nejednotně.

Před sebou má navíc mimořádně sledovaný duel se Spartou. Na emocích nemění nic ani fakt, že se hlavní rival plácá až na šestém místě a za posledních šest zápasů vyhrál jedinkrát. Pokud by Viktoria nezvládla ani nedělní šlágr, pořád by se sice mohla utěšovat, že má situaci ve svých rukou, ale ve skutečnosti by ještě víc zabředla do jarního bahna.

„Už musíme zabrat,“ velí záložník Patrik Hrošovský.

Plzni v současné době chybí prakticky všechno, na čem postavila svůj dřívější úspěch: srdce, dynamika, sebevědomí, drzé nápady.

Do sprintových náběhů v křídlech, které trenér Vrba do omrzení vyžadoval, protože rozhodují zápasy, se hráčům téměř nechce. K tomu chybí konstruktivní rozehrávka a bez zraněného kanonýra Krmenčíka také střelecká aktivita. Samostatnou kapitolou je propustná obrana, v níž chybuje především stoper Hájek.

Rudolf Reiter z Bohemians (vlevo) odstrkuje plzeňského Marka Bakoše.

Po středu hřiště poletují přihrávky, které nic neřeší, jen zdržují plzeňskou mezihru a nabízejí soupeřům, aby se stáhli do pevného bloku. I proto mužstvo nepřehraje ani průměrnou konkurenci.

Sezona pomalu finišuje, takže je vyloučené natrénovat něco nového, spíš je potřeba utlumit negativní reakce a v hráčích probudit vášeň, se kterou odehráli podzim.

Protože nezapomínejte, co na podzim čeká vítěze.

Liga mistrů a bezmála půlmiliardová odměna.

Kvůli tomu už se vyplatí zatnout zuby, i když se perete s krizí.

Let's block ads! (Why?)