Věřil jsem, že vyhraju, říkal Štybar. O mokrém dni u černé Madonny - iDNES.cz

V srpnu 2013 jel Zdeněk Štybar svoji druhou Vueltu kariéry a před sedmou etapou do Maireny de Aljavare měl od rána jakési vnitřní tušení, napovídající mu: Dnes bys to mohl zkusit!

Sto kilometrů před metou přijel k autu sportovního řediteli a říká mu: „Před cílem má být malý kopec. Jestli tam někdo půjde do úniku, zkusím to taky.“

Přesně to se také stalo. Zaútočil Philippe Gilbert, tehdy v dresu BMC, a Štybar si pomyslel: S ním tam musím být! Pověsil se za Belgičana a potom... Ve sprintu porazil mistra světa. „Sice jen o fous, ale i to se počítá.“

JE TO TAM. Cyklista Zdeněk Štybar vyhrál v těsném dojezdu 7. etapu Vuelty 2013.

Patrick Lefévere, manažer Štybarova týmu, právě po této etapě pronesl: „Teď už je jednoznačné, že Zdeňkova budoucnost je na silnici, ne v terénu.“

O šest let později závodí Štybar a Gilbert společně v barvách Lefeverova týmu a na Vueltě 2019 platí v Quick-Stepu za dva nejzkušenější. Oni jsou muži pro úniky a útoky. Ti, kteří se mají pokusit o etapová prvenství.

V páteční etapě to je Gilbert, kdo se do úniku vydá. Z desetičlenné skupiny uprchlíků vydrží společně se Sergiem Henaem v čele nejdéle, ale jakmile najedou na rampy brutálního stoupání Mas de la Costa, přiřítí se k nim Quintana, López a spol. a Gilbert si najednou připadá, jako když se kolem osobního vlaku prožene šinkanzen.

V sobotu je tedy řada na Štybarovi. „Zkusíme být v úniku, tak jako každý den. Jsme opravdu hladoví po vítězství,“ říká český cyklista na startu ve městě Valls do mikrofonu Eurosportu.

Dá se očekávat, že největší favorité celkové klasifikace budou v sobotu v pelotonu konzervovat síly na nedělní brutální andorrskou etapu - a únik by tudíž neměli za každou cenu nahánět.

Tak uvažují při poradách v mnoha týmových autobusech. Tolik zájemců o únik je nachystáno rvát se o svoji šanci.

„Astana se za uprchlíky nepožene, favorité se budou šetřit. Mohli bychom Nicolase dostat do červené,“ zazní před polednem i při poradě týmu Cofidis. Jedenatřicetiletý Nicolas Edet se i při horských dojezdech držel v přijatelném odstupu za favority, na 16. místě ztrácí 6:34 minuty.

V červenci Edet předčasně opustit Tour se střevním virem už v 6. etapě. „Tehdy jsem si řekl: To je osud. Pokusím se tím lépe připravit na Vueltu.“

A teď je skutečně v úniku dne, společně s dalšími dvaceti cyklisty. A je tu i Zdeněk Štybar. Astana za nimi udržuje na špici balíku kontrolované tempo a nechává je jet. Jenže jich je ve skupině moc. Něco se musí začít dít. Třicet kilometrů před cílem, při stoupání na prémii 2. kategorie u slavného kláštera Montserrat, na sebe začínají útočit navzájem. Rozpoutá to Peter Stetina.

Minulý rok promarodil americký jezdec Treku s Epstein-Barrovým virem, letos je zpět. Útočí osamoceně, později i ve dvojici s Fernandem Barcelem z týmu Euskadi.

„Bylo nás ve skupině 21,“ poví Stetina s odstupem času. „Bylo mi jasné, že tam je s námi i spousta jezdců, kteří nepojedou poctivě a budou se jen vyvážet za cizími koly. Takové lidi nesnáším.“

I proto údajně útočil. Nechtěl přijet až do cíle v početné skupině.

S Barcelem a pak i s Jesusem Herradou se vyškrábou ke klášteru. Jenže zdejší La Moreneta, černá Madonna, která je patronkou Katalánců, jako by nebyla závodu Kolem Španělska nakloněna. Začíná foukat protivítr a co hůř, začíná také pršet. „Což úplně změnilo dynamiku našeho útoku,“ řekne Stetina.

Mokrý rychlý sjezd do údolí se rázem stává značně riskantním. „Už jsem měl v životě na kole dost zlé nehody. Nechtěl jsem riskovat život kvůli malému náskoku,“ přizná Američan.

Opět jsou uprchlíci pohromadě.

Štybar předvádí, že nemá s vodou problém, je nadále aktivní, chvíli vodí ze sjezdu celé pole uprchlíků.

„Celý den jsem se cítil dobře, i ve stoupání, když začaly útoky,“ popíše etapu. „Za deště byl sjezd hodně kluzký, ale vypořádal jsem se s tím dobře.“

Totéž nemůže říci další zkušený matador Luis Léon Sánchez z Astany, jenž začíná zaostávat. Na čele úniku se vytvoří nová čtyřčlenná skupina: Guerreiro, Tusveld, Barceló, Aranburu.

„Stíhat je bylo v tom dešti trochu chaotické, ale zvládli jsme to,“ řekne Štybar.

Čtyři kilometry před cílem jsou opět pohromadě. Mokré kruhové objezdy se stávají zkouškou technických dovedností. Martijn Tusveld ze Sunwebu kolo neukočíruje, podsmekne se mu, leží na zemi. Útok kvarteta je i díky mimořádnému Štybarovu úsilí zlikvidován.

Vtom vypálí tři kilometry před cílem vpřed Tobias Ludvigsson z Treku.

Švéd je skvělý časovkář. Už jsou v ulicích cílového města Igualada, na rovině. Ano, Ludvigsson by to mohl dokázat. Štybar nabádá sám sebe: Jdi po něm, tohle může být klíčový okamžik.

Nebyl. Ovšem to český cyklista v tu chvíli neví. Rozpoznat rozhodující útok bývá občas věštěním z křišťálové koule.

Už je u Švéda. Krátce se ohlédne přes rameno. Kde jsou ostatní? Dobře, zkusím to. Mine Ludvigssona a sám se vydává vstříc cíli. Ještě 1 700 metrů. Už má náskok, deset, dvacet, padesát metrů. Soupeři zaostávají o sedm sekund. Štybar si jede pro etapu.

Jenže vlna, valící se za ním, je mocná. Náskok přestává narůstat. Vlna se blíží, převalí se přes něj. 1 100 metrů před metou. Štybar se jí snaží držet, zatíná zuby, ale brzy pochopí: Už jsem ze sebe při útoku vydal příliš mnoho sil.

Projíždí cílem čtrnáctý.

Zdeněk Štybar v osmé etapě Vuelty.

„Jsem zklamaný, protože jsem měl velkou šanci na vítězství,“ svěřuje se. „Když jsem po dojetí Ludvigssona pokračoval sám, doufal jsem, že vyhraju. Ale naneštěstí to tak nemělo dopadnout. To je život, to je cyklistika.“

Přichází chvíle Němce Nikiase Arndta. Během dne se na vytváření tempa úniku zrovna moc nepodílel, těžil z toho, že Sunweb má ve skupině dva jezdce. Jeho mladý kolega Tusveld tahal tempo, pokrýval útoky, sám útočil. Arndt „seděl“ v závětři skupiny a čekal. Pak se přepnul do útočného módu.

Na posledních 250 metrech vyrazí.

„Spurtoval jsem tak tvrdě, jak jsem jen mohl. A když jsem se konečně ohlédl, věděl jsem, že jsem vyhrál,“ svěří se.

Nikias Arndt ze Sunwebu finišuje v osmé etapě Vuelty.

JÁ TO DOKÁŽU. Nikias Arndt ze Sunwebu finišuje.

Už v poslední etapě Gira 2016 dosáhl na vítězství, ale tehdy bylo podivné, přiřkli mu ho až po dikvalifikaci Giacoma Nizzola za nesportovní spurt.

Takhle je to mnohem krásnější.

Triumf věnuje Nicolasi Rochovi, týmovému parťákovi, který tři dny oblékal červený dres a pak jej vyhnal ze závodu pád v 6. etapě. „Doufám, že Nico sedí u televize, dívá se a že se rychle uzdraví,“ říká Arndt.

Zatímco se Němec zpovídá reportérům, Francouz Nicolas Edet stojí za cílem u malé obrazovky a pozoruje záběry přijíždějícího pelotonu. Na vrcholu Montserrat měli uprchlíci na peloton pět minut, ve sjezdu do cíle však jezdci Astany i Movistaru, dirigující tempo, záměrně zvolnili, aby neriskovali pád.

„Snažili jsme se nejprve kontrolovat únik a nechávat mu tak čtyři pět minut k dobru, ale pak jsme se raději rozhodli dokončit etapu bezpečně,“ říká Dmitrij Sedun, sportovní ředitel Astany. „Bylo by hezké udržet červený trikot pro Miguela (Lópeze), ale mysleli jsme na mnohem důležitější dny.“

Když časomíra ukazuje, že ztráta pelotonu dosáhla pěti minut, začne se Edet usmívat. Pořád to mají do cíle dost daleko, pomyslí si. Jakmile se ztráta balíku převalí přes klíčových 6:24 minuty, organizátoři jej navigují směr pódium. Červený dres tam čeká. A s ním i plyšový býk, jedna z cen pro lídra závodu.

„Pokaždé když jedu na závody, mi můj malý syn říká, ať mu přivezu toho lva, co dostávají lídři na Tour. Tak snad se mu bude líbit i tenhle španělský býk,“ povídá Edet, když se už v červené usadí ve stanu pro dekorované jezdce a nadšeně říká: „Je to všechno ohromné.“

A je to i symbolické, mohl by dodat. Před 41 lety, když Igualada také hostila dojezd etapy, se poprvé ve své kariéře oblékl do trikotu lídra Vuelty jiný Francouz, Bernard Hinault.

Také tehdy se odsud vydali o den později do Pyrenejí. A Hinault už do konce závodu výsostný dres (tehdy barvy žluté) nesvlékl.

Edet ví, že do kvalit jedné z největších legend světové cyklistiky má daleko. „Bernard vytvořil tolik rekordů,“ řekne o Hinaultovi. „Ale je vzrušující, že zrovna tady jsem ho napodobil. Dělá to můj dnešek ještě krásnějším.“

Neděle v červeném dresu bude také krásná, jenže zároveň i nesmírně bolavá. Jen 94,4 kilometru po andorrských kopcích. Ale tak těžkých! S 3 370 nastoupanými metry, s pěti vrcholy, možná opět za deště.

Den nelítostné bitvy o „la roja“ v podání top favoritů závodu.

Hned po startu začnou stoupat. Vzápětí začne devítikilometrový výšlap na Coll d’Ordino do 1 985 metrů, prémii první kategorie.

Po dlouhém sjezdu se vydají na prémii mimořádné kategorie Coll de la Gallina. Tam se rozhodla minulá Vuelta. Tentokrát vyrazí do průsmyku z těžší strany a vyjedou výš, po 12,2 kilometrech osmiprocentního stoupání do 1 910 metrů.

Co dál? Dvě vrchařské dvojky, tři a půl kilometru šotolinové silnice a na samém konci etapy takřka šestikilometrové stoupání první kategorie do cíle na Cortals d’Encamp.

„Musíme využít tolika hor, abychom najeli co nejvíc času na Rogliče, protože on bude určitě v úterní časovce lepší než my,“ vykládá Nairo Quintana o zájmech stáje Movistar. „Bude to krátká, ale velmi explozivní etapa, během níž nezbude žádný čas na odpočinek.“

Mají za sebou „teprve“ osm dnů Vuelty, ale mnozí z jezdců si připadají, jako by to byly už dva týdny. Komu v neděli nohy vypoví službu?

Let's block ads! (Why?)