„Ještě není úplně vyhráno, ale je to pro mě důležitá chvíle na cestě zpátky,“ oddechoval, když v poločasové pauze dorazil před novináře. Předtím si vůbec nevedl špatně: za 45 minut stihl parádními pasy vymyslet dvě šance pro Adama Hložka, sám jednou nebezpečně střílel z dálky a coby kapitán často spoluhráče hlasitě usměrňoval.
Spartě se vrátil Dočkal a v přípravě porazila Ústí nad LabemVýsledky přípravných utkání |
„Fotbalově se nechci extra hodnotit, výkon asi tak odpovídal tomu, v jaké jsme fázi přípravy a tomu, jak dlouho jsem nehrál,“ přemítal. „Ale celkově musím být spokojený.“
Aby ne, když jste naskočil dřív, než se čekalo. Kdy jste si uvědomil, že zápasový comeback se pomalu rýsuje?
Už během prvního týdne přípravy. Byli jsme domluvení, že se postupně budu zapojovat do tréninků a sám si řeknu, co jde a co ještě ne. Viděl jsem, že sice ještě nemůžu jít úplně do všech cvičení naplno, ale zároveň mě těšilo, že mi tělo nedávalo špatné signály. I když jsem dávky pořád zvyšoval, neměl jsem problémy. Ale zase mě nenapadlo, že do zápasu nastoupím ještě v Praze.
Nebyl to risk? V teple na soustředění v Marbelle by pro tělo byl návrat asi jednodušší.
Když jsem viděl, jak od začátku přípravy všechno šlo, vyhodnotil jsem si to tak, že proti Ústí nastala ideální chvíle. Abych viděl, co můžu, co nemůžu. A abych před kempem ve Španělsku tušil, jak tělo na zápasovou zátěž reaguje. Po dohodě se zdravotním týmem jsem se rozhodl, že zkusím poločas.
Co vám ukázal?
Zdravotně je to tak, jak jsem doufal před zápasem. Určitě lepší, než jsme před měsícem doufali. Poslední kroky při léčbě šly hrozně rychle, tělo reagovalo dobře, nevznikaly žádné vedlejší potíže a progres za poslední měsíc byl obrovský. Nechci říkat hop, ještě mám nějakou práci před sebou. A je něco jiného odehrát poločas v přípravě a dostat se do stavu, ve kterém budu schopný víkend co víkend hrát - navíc tak kvalitně, jak od sebe očekávám.
Dočkal: Nezaseknout se, jít dopředu. Vůči Spartě cítím dluh |
Achillovka už se vůbec neozývá?
Je dobře zahojená, spíš jde o to, jak zareaguje na zátěž zbytek těla. Během léčby se objevilo dost zvratů, několikrát jsem se vrátil z tréninku a říkal si, že už to je super, pak jsem zase hned další den začal pochybovat. Až když jsem si byl pětadvacátého prosince zaběhat a necítil potíže, mohl jsem si říct, že to má smysl. Utekl přesně měsíc - a já hraju zápas. Myslím, že se povedl malý zázrak.
Cítíte po prvním zápase větší jistotu?
Věřím, že jsem si potvrdil, že už není čeho se bát a že můžu hrát zápasy i v Marbelle. Uvidíme, jakou porci minut zvládnu a jestli se to dál bude lepšit - sice jsem spokojený s tím, kde jsem, ale byl bych ještě radši, kdyby se to povedlo o dalších pár procent posunout. Nechci říkat, že je definitivně vyhráno, jsem nohama na zemi a soustředím se na každý další trénink. Ale udělal jsem důležitý krok, abych mohl být na jaře týmu k dispozici.
Strach v soubojích nemáte?
To nemám. Jsou momenty, kdy jdu do šprajcu a hlavou mi něco probleskne, ale uvědomuju si, že tohle zranění stejně není o kontaktu se soupeřem a o tom, že neustojím nějaký faul. Spíš bych si mohl ublížit sám. Na tréninku jsem už soubojů zvládl dost a s Costou jsem domluvený, že mě ve Španělsku otestuje naplno. Když přežiju tohle, tak už to bude v pohodě.
Bagikan Berita Ini
0 Response to "Dočkal po návratu: Povedl se malý zázrak. Ale ještě neříkám hop - iDNES.cz"
Post a Comment